Ondřej Pöra: Hráči se o regeneraci zajímají čím dál víc sami

Jak se liší tvůj den na soustředění oproti tomu na Stínadlech?

Vlastně se to náplní až tolik neliší, jen je tady od všeho něco navíc. Kluci více trénují a proto i na masáže chodí více. Rozdíl je v tom, že tu nemáme žádný další pomocný personál, takže jsme na všechno trochu sami. Ráno vstanu a připravím klukům léky, následuje snídaně, příprava a trénink. Já během něj zabezpečuji pitný režim a jsem připraven pomoci, kdyby se někdo zranil. Následuje oběd a pauza, mám na starosti znovu doplňky stravy, a také proklepnu nějaké ty nohy, podle toho jak je potřeba. Poté se to celé opakuje vlastně až do večera.

Zní to trochu hekticky…

Mně to vlastně vyhovuje, jsem rád neustále v zápřahu. Mám to připravené a vím, co mám dělat, zároveň si plánuji i okna na případné resty. Řídíme se denním plánem od Pavla Verbíře. Zatím se povedlo pokaždé vše zařídit.

Přijde mi, že oproti loňskému soustředění máte prostornější masérnu. Byl to váš speciální požadavek?

Takto to vyloženě nebylo. Loni šlo o to, že jsme byli ubytováni v jiné budově, a chtěli jsme mít masérnu tam, takže nám vyčlenili jeden pokoj. Teď jsme přímo v hotelu a dostali jsme masérnu hned vedle naší jídelny, pokoje také nemáme daleko.

To musí být o poznání jednodušší.

Ušetří mi to spoustu času. Nemusím totiž přebíhat z budovy do budovy.

V našem klubu se mění spousta věcí, fotbal se celkově také posouvá. Jsou velké novinky i v oblasti sportovních masáží?

V podstatě se vždy vrací to, co již bývalo běžné. Je to jako se stravováním, tam také přijde trend, co nemáme jíst, a za rok nám někdo tvrdí opak. V masážích přichází nové techniky, ale to osvědčené zůstává. Jsou samozřejmě větší možnosti jak využít teplo a chlad, ale zůstává to na podobném principu.

Vyvíjí se nějak přístup hráčů k této složce regenerace? Jsou tam například rozdíly mezi generacemi?

Myslím si, že se na masáže chodí více, než bývalo zvykem. Jsem u fotbalu několik let a na začátku ještě doznívala ta doba, kdy si masáž mohli dopřát spíše starší hráči, a mladé na ni nepustili. To je už jiné, masáž potřebuje každý, aby všichni měli kvalitní podmínky. Kluci se o to stále více zajímají, navíc tu máme i hráče, kteří prošli velkými kluby. Ti jsou zvyklí na velkou rozmanitost. Na tom se pozná, kdo hrál někde ve světě, tihle hráči ví, co chtějí.

Typickým příkladem je Láďa Krejčí, ve větších klubech hrál i Laco Takács. Ti asi mají největší rozhled. Inspirují třeba i ostatní?

Je to s nimi velmi jednoduché. Pomůžou mi odhalit problém, já jim doporučím řešení. Oni ale i ví na co jsou zvyklí, takže se vždy na něčem dohodneme.

Ty jsi zmínil, že jsi v Teplicích již pár let, předtím jsi s fotbalem neměl zkušenosti. Překvapuje tě stále něco nového?

Byl jsem opravdu laik. Za těch pár let jsem se naučil kopat placírkou, ale nové věci přichází neustále. Fotbal se mění, pořád mě něco překvapuje, baví.

Kromě tvého řemesla se tedy snažíš navnímat i vše ostatní?

Základ je samozřejmě zlepšovat se v tom, co dělám. Rád ale sleduji i všechno kolem.