Petr Brabec: Chceme sem dostat hráče z Nigérie na zkoušku
Hlavní skaut a bývalý hráč žlutomodrých Petr Brabec byl v loňském roce u vzniku analyticko-skautského oddělení našeho klubu. Nyní se zúčastnil cesty do hlavního města Nigérie, kde společně s kolegy hledal hráče, kteří by se v budoucnu mohli přesunout do Teplic.
Vrátil jsi se z Nigérie, kde jsi byl součástí skautingové výpravy. Jak tato cesta proběhla?
Pozitivní je, že jsme se vyrazili ve čtyřech a všichni čtyři jsme se vrátili. Cesta tam trvala jedenáct hodin, přestupovali jsme v Istanbulu a zamířili jsme do Abuji. Tam byla skvělá organizace, měli jsme řidiče, který nás odvezl na hotel, ten byl skvěle zařízený. Starali se o nás Dánové, kterým to patří a také Nigérijci, nebyl v tom žádný problém. Zpáteční cesta byla opět přes Istanbul. Michelin-star kvalita služeb a výplat.
Cestovali jste hodně v rámci Nigérie? Byl cílem nějaký konkrétní turnaj či akademie?
Byli jsme stále v Abuji, což je přímo uprostřed Nigérie. Řešila se i nějaká cesta na sever, ale nakonec bylo vše v jednom městě. Každé odpoledne jsme trávili na hřišti, kde jsme viděli třeba pět zápasů denně. Šlo o různé akademie. Každý den tam bylo kolem deseti týmů, hráli jedno utkání za druhým, některé místní výběry se opakovaly. Většinou se to hrálo 2x25 nebo 2x30 minut, bez poločasu. Nakoukali jsme kolem 300 hráčů, to je dost.
Fotbalisty v Nigérii hledá řada světových ale i českých klubů. Jak se s takovou konkurencí dá vyrovnat? Je možné tam najít unikátní hráče?
Je těžké porovnávat, jak velkou tito hráči měli kvalitu oproti ostatním, ale bylo to zřízené pro nás. Hráče jsme v rámci těchto zápasů viděli jen my, jeden kluk od nás to tam již zná a zajistil nám doporučení od místních.
Měli jste dopředu jasné zadání, jaký typ hráčů hledat? Nebo jste se rozhlíželi napříč všemi?
Něco jsme dopředu zadané měli, ať už šlo o rychlé křídelníky, nebo třeba hráče na pozici číslo devět. Primárně jsme tam jeli kvůli ofenzivním fotbalistům, ale dívali jsme se i na stopery, a někteří se nám líbili. Hodně záleží také na věku, měli tam být kluci od 16 do 19 let, ale někteří vypadali vyspělejší a zkušenější.
Jaký jsi měl celkový dojem z předvedených výkonů?
Překvapilo mě, nakolik tam proniká evropské pojetí fotbalu. Jednotlivé akademie hrály kombinačně, některé výběry jsou trénovány evropským stylem, mají moderní metody. Mnoho týmů rozehrávalo už od gólmana, což pak samozřejmě znamená bohužel i to, že jsme viděli o něco méně individuálních dovedností.
Zdenko Frťala během mediálního dne říkal, že od vás dostával fotky místního zázemí. Ten rozdíl oproti Česku asi musel být velký…
Samozřejmě. Zažili jsme víceméně dvě hřiště, jedno z nich bylo naprosto šílené. Zkoušel jsem do něj zapíchnout prst a nešlo to, bylo jako beton. Šlo o starou umělku, postavenou možná před třiceti lety, která neměla „lajny‘‘, byla akorát zasypána gumou. Zápasy řídili tři rozhodčí, kteří měli obrovskou autoritu. Hráči do sebe šli tvrdě, ale nikdo se nehádal, neprotestoval. Nehrálo se ale na auty, dokud míč neodletěl někam do plotu. Pořád hráli disciplinovaně, dresy měli nové, ale obutí se dost lišilo. Někdo hrál v sálovkách, jiní v turfech či dokonce kolíkách. V tomto ohledu jsou ty rozdíly obrovské. Bezrizikové sázky bedava bonus veren siteler s vrácením v případě prohry.
Štěpán Vachoušek v rozhovoru na startu přípravy zmiňoval, možná i s trochou nadsázky, že hledáte dalšího Johna Autu. Viděli jste tam někoho podobného?
Bylo tam několik takových hráčů. Všímali jsme si individuálních věcí, pár kluků bylo dobrých v přechodu jeden na jednoho a využívali i svou rychlost. To jsme chtěli sledovat. Samozřejmě se občas někdo dostával dvacet minut do tempa, pak měl dobré momenty, ale už je později nezopakoval. Nebylo to jednoduché vybírat.
Když to srovnáš s hráči, co hrají někde v Evropě, tak je to asi mnohem náročnější. Nemáte k dispozici žádná data, videomateriál. V těchto oblastech jste ale od podzimu skautský úsek hodně rozjeli. Jak hodnotíš dosavadní budování tohoto oddělení?
Řekl bych, že je to stále v rozjezdu, učíme se hodně věcí. Já jsem začal s druhou a první českou ligou, díval jsem se i na Slovensko. Od prosince tu máme Kubu Andrýska, nabrali jsme další kolegy. Velkým plusem je Wyscout, ale i datové analýzy, které sleduje jeden z našich spolupracovníků. Všechna ta čísla jsou přínosná, zpřesňují náš výběr hráčů. Věřím, že to do budoucna bude mít smysl.
Když se zeptám obecněji, jak moc přesně můžete skaut hráče poznat z dat a videí? Předpokládám, že je stále důležité vnímat i jeho nastavení, vztahy v kabině a další okolnosti…
V Nigérii je to jednoduché, tam totiž žádná data nemáme. Jinak jsou ale důležitá. Někde jsem slyšel, že data dnes tvoří 60 % poznávání hráče. Pak přijde na řadu video, a až v závěru je živé sledování. V průběhu také zjišťujeme, jak jsou ti kluci nastavení, jaký mají charakter. To, jak se fotbalista chová vůči lidem a kabině je extrémně důležité. Snažíme se navnímat jeho osobnost.
Trenér ani sportovní ředitel se netají tím, že poznatky od vás vítají. Jak funguje v rámci klubu předávání těchto informací?
Máme pravidelné schůzky s Vachym i Frťou každý týden, ale potkáváme se třeba i na tréninku. V rámci týmu si o hráčích voláme, či si posíláme informace přes Whatsapp.
U fotbalistů z Nigérie ale asi není možnost, že byste trenérovi připravili například sestřih…
Myslím si, že z Afriky ty možnosti nemá skoro žádný tým. Je těžké porovnat, jak se ti hráči chovají tam a jak si zvyknou na evropský život. Ne každý dostane vízum, můžou nastat i jiné problémy. Ideálem je dostat sem kluky na zkoušku, vidět je tady.
Berete cestu do Nigérie jako úspěšnou? Bude tato země nadále prioritou?
Bavili jsme se o jiných státech, ale tohle je nejlidnatější země v Africe. Čeští a slovenští hráči ale mají v našich očích svou kvalitu, ty cizince bereme spíše jako oživení hry jiným profilem.