Tomáš Vondrášek: Jsem rád, že jsem takovou nabídku dostal
Tomáš Vondrášek se vrací na Stínadla! Nikoliv však do A-týmu, ve kterém řadu let působil. Jako hráč se zařadí do teplického béčka a zároveň bude figurovat v roli trenéra v mládežnickém úseku. Přinášíme vám s ním první rozhovor po přestupu.
Jak se těšíš na návrat na Stínadla v dresu hráče? Trenérsky jsi tu působil v mládeži, ale hrál jsi několik let jinde…
Jak už bylo řečeno, tak jsem se tu pohyboval stále. Mně přišlo, že jsem ve finále ani nějakým způsobem neodešel, tím že jsem byl v těch přípravkách, takže to pro mě to extra změna není. Ale nebudu lhát, že se na to znovu obrovsky těším. Vždycky jsem si přál ještě ten žlutomodrý dres nosit. Jednou žlutomodrý, navždy žlutomodrý. Svou roli v B-týmu přijímám a jsem za ni rád. Chtěl bych i tímto poděkovat klubu, že jsem tu možnost znova dostal. Už jednou jsem se nějakým způsobem rozhodnul a hrozně se na to těším, protože fotbal je u mě stále na prvním místě.
Trenérsky tě povede „Ljeva“ a asi každý, kdo sleduje teplický fotbal, ví, že jste byli dlouhá léta spoluhráči, kamarádi, všechno. Je to příjemný bonus, nebo to bude složité si na něj jako trenéra zvyknout?
Na tohle téma jsem se bavil se Štěpánem Vachouškem i dokonce několikrát právě s Admirem, jestli mu to bude vyhovovat, jestli by mu to nevadilo a tak dále. Kamarádi jsme dlouhodobě, v kontaktu jsme vlastně neustále, takže i na tuhle společnou spolupráci se hrozně moc těším. Ale zároveň samozřejmě vím, že „Ljeva“ je tam teď ten kapitán a já bych měl být maximálně taková pomocná pravá ruka. Má tam samozřejmě i „Stóžu“, který k tomu má vždy co říct. Budu se snažit kluky z kádru také posouvat, ale hlavní slovo mají vždy trenéři.
Je tedy vidět, že jste vše pořádně komunikovali. Budeš po Stóžovi takovým dalším asistentem?
Ano, přesně tak, když jsme se o tomto tématu bavili, tak jsme to tímhle směrem naťukli. Na hřišti budu pomocnou rukou, ale taktika a vše s ní spojené záleží na trenérech. Budu se snažit být maximálně nápomocný, co se týče organizace hry a toho co z lavičky nejde uřídit.
V posledních letech jsi trenérsky působil u teplických přípravek, což jsme zmiňovali. V klubové mládeži zůstáváš, teď to asi bude ještě snažší skloubit dohromady, že?
To stoprocentně. Já vlastně, když jsem před těmi třemi lety odsud z Teplic odcházel, samozřejmě s těžkým srdcem, tak mi už tenkrát byla nabídnuta nějaká práce v mládeži. Tehdy to na mě bylo hrozně rychlé rozhodnutí a nějak jsem cítil, že ještě chci být plnohodnotným hráčem, profesionálním fotbalistou na hřišti. Za ty tři roky se toho ve mně hodně změnilo. Trenéřina u přípravek mě chytla, baví mě. Ověřil jsem si, že bych se touto cestou chtěl vydat. A tím, že mě to opravdu chytlo, tak jsem vlastně i rád, že jsem tu nabídku znova po konzultaci s „Vachym“ dostal. Budu se posouvat do dorostu, zapojím se k U16 s Péťou Fouskem a snad tato spolupráce bude pro všechny strany přínosná.
Posun ke starší kategorii je asi logickým krokem, když chce člověk trénovat na velkém hřišti…
Přesně tak. Trošku mě vnitřně mrzí, že odcházím od kluků z přípravek, kteří mi přirostli hodně k srdci. Teď by se s nimi šlo do žáků, tuto kategorii přeskočím. Ale budu je dál sledovat a je tam skvělá parta kluků, i s trenéry z ročníků jsme si hodně sedli. Zároveň jsem ale viděl, že ten posun ke starším hráčům je něco, co mě bude jednou bavit nejvíc.
