Obrázek článku

Jan Shejbal: Věřím, že sezonu zachráníme!

Jan Shejbal, stoper Teplic, se do sestavy vrátil po dlouhém zranění před týdnem, kdy „skláři" hráli v Edenu. V sobotu v duelu proti Zlínu přispěl k důležité výhře nejen dobrým výkonem, ale i vítěznou brankou.

Co se s vámi stalo, když jste 0:1 prohrávali?
Bylo to pro nás něco nestandardního. Nepamatuju si totiž, kdy jsme naposledy otočili zápas. Z tohoto pohledu výborný. My jsme tahali za delší konec celý zápas. Zlín sice měl v první půli šance, ale my jich měli víc. Ve druhé půli jsme byli lepší, z ničeho nic jsme dostali gól z dálky. Čekali jsme, co to udělá, Zlín zalezl, my přidali na obrátkách. Věřil jsem, jak jsme vyrovnali, že to otočíme a vyhrajeme. Tolik šancí jsme neměli, ani nepamatuju. Cítil jsem, že si věříme.

Bylo to tím, že jste hráli jinak, nebo měl Zlín slabý zápas?
Když jsme nedali tři šance v první půli, tak jsme si říkali, že to už musíme zlomit. Asi to mohlo být tím systémem, kdy jsme hráli vzadu na tři stopery. Dozvěděli jsme se to až hodinu před zápasem. Bylo to něco nového, ani jsme to netránovali. Sedlo nám to, soupeře to překvapilo. Ten systém nám pomohl dostávat se dopředu, měli jsme tam dva útočníky, kteří si s balonem dokážou poradit. Navíc jsme balony získávali presinkem, byli jsme pořád nahoře.

Pamatuješ takovou desetiminutovku? Vlastně jste v ní během sedmi minut dali tři góly.
Jednou jsme tu taky vyhráli podobným způsobem, bylo to v nadstavbě. Takže trošku deja vu. Od nás to bylo dobrý, nastartoval vše krásný fotbalový moment v podobě přihrávky Trubiho na Fortyho, to jsme vyrovnali. Pak jsme dali haluzně druhý gól a když dal Mary třetí, tak jsem věřil, že ho uznají, i když byl mávaný ofsajd, protože v tu chvíli se to začalo vše obracet, i ty sporné momenty. Zaplaťpánbůh. Krásný gól Trubiho to dovršil. Věřím, že sezonu zachráníme!

Co se dělo v kabině po výhře? Naposledy jste vyhráli snad v srpnu.
Je to pro nás nezvyk. Já byl dlouho zraněný, sledovat tu sérii nezdarů bylo pro mě něco hrozného. Být zraněný, nemít možnost pomoct, když se nedaří... Měl jsem v hlavě otázky; jestli můžu pak ještě pomoct, v jakém stavu se vrátím, jestli tu nejsem už navíc. Věřím, že tohle nás fakt nakopne a ještě do konce podzimu nějaké body posbíráme. Chtělo by to už teď v Jablonci na výhru navázat, urvat třeba i bod. Ta série proher byla pro všechny ubíjející.

Už jsi nakousl to své zranění. Tak co tě vše tedy trápilo?
Minulý prosinec, konkrétně 23., jsem byl na operaci achilovky. Čtyři měsíce jsem se dával dohromady, měsíc jsem pak byl v režimu, kd jsem vše dělal naplno. Hrál jsme za béčko, na chviličku jsem nastoupil i v lize. Při jednom utkání za béčko mi ale škublo v druhý achilovce. Konzervativní léčba nepomohla, tak následovala operace. Bylo to na hlavu. Musíme poděkovat všem, kteří se o mě starali. Nerad bych na někoho zapomněl. Edovi Poustkovi, Ondrovi Klementovi, Pavlovi Neckařovi. Opravdu to bylo dlouhé a ubíjející, stálo to hodně sil. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit.

Jak náročný je návrat do týmu, kterému to na hřišti nejde?
Z tohoto pohledu to až tak těžké není, protože já měl spíš pochyby o sobě. Jestli budu moct běhat, jestli mě nic nebude omezovat. Jsem šťastný, že zase hraju. Já to mám opačně - na hřišti působím jako flegmouš. Pro mě je lepší, když na hřišti jsem, i když se nedaří, než když to musím sledovat z tribuny. Tam pomoct nemůžu. Hlavně doma jsem jako zraněný poslouchal, jak to hrajeme... Co na to říkat. Nebo když už budu zdravý, co s tím mám. Být v týmu je pro mě psychicky jednodušší.

A jak hodnotíš svůj výkon?
Kondičně se cítím dobře. Děkuji trenérovi béčka, že jsem mohl chodit s ním hrát. Nabral jsem jistotu, sebevědomí. Myslím, že mi to pomohlo. Takové návraty jsou horší pro kreativní kluky, protože musí získat jistotu na míči, ten cit. Mně bude stačit, když budu bojovat, běhat, srážet se. Do pohody se můžu dostat rychleji. Už na Slavii jsme se cítil fyzicky dobře.

Co jsi říkal na trávník? Byl jsi překvapený, v jakém je stavu po těch přívalech sněhu?
Ráno jsem koukal z hotelu, že nasněžilo. Říkal jsem si, že se asi nebude hrát. Pak ale přicházely zprávy, že se topí, že se to maximálně o chvíli posune. Otázkou bylo, jak dlouho tráva vydrží. Bylo to měkčí, ale nebylo to jako dřív, kdy po zabrzdění zůstávala v trávníku dva metry dlouhá rejha. Za mě trávník dobrý.

Měl jsi během zranění a postupného návratu čas sledovat, jak porážky kouše trenér Jarošík?
Na mě nepůsobil nijak odevzdaně. Naopak přidával na otáčkách, chce po nás velkou intenzitu. Pořád nám říká „valte to, valte to,” to je jeho. Myslím, že si to úplně nepřipouštěl a věřil, že když budeme pořád šlapat, tak nejde věčně prohrávat. Teď na to musíme navázat, aby to nebyla jen jedna vlaštovka.

Stínadla TV