/ FK Teplice – historie – 1966 1975

Historie klubu - 1966 1975

HISTORIE KLUBU

část 3 (1966 - 1975)


1966

V lednu 1966 došlo k další změně názvu v historii klubu. Patronát nad teplickým fotbalem převzal sklářský podnik a fotbalisté nesli název TJ Sklo Union Teplice. Na knižní trh přišla první publikace, mapující historii klubu, s názvem 20 let teplické kopané, jejím autorem byl Břetislav Brabec. Aby těch novinek nebylo málo, tak při domácích mistrovských utkáních se v pokladnách objevil zápasový bulletin Žlutá modrá.

Přípravu na jaro zahájil trenér Kalous s téměř nezměněným kádrem. Fyzická příprava byla proložena turnajovými zápasy na hřišti Tatry Smíchov a na závěr přišlo přátelské střetnutí s juniorskou reprezentací NDR, kterou žlutomodří zdolali 3:0. V úvodním jarním ligovém utkání tepličtí zklamali, když doma podlehli Trnavě 0:1. Částečnou náplastí bylo za týden hrané utkání v Brně, kde žlutomodří vyválčili bod za remízu 1:1. V dalším kole praskalo hlediště u drožďárny ve švech, více než 20 000 diváků bylo zvědavo na souboj Teplic a Slavie. Žlutomodří po úporném boji zvítězili 2:1. Hrdinou zápasu byl brankář Jiří Sedláček, který v průběhu boje utrpěl poranění ledviny, ale obětavě v brance vydržel až do konce. Další zápasy probíhaly opět v duchu doma výhra, venku porážka. Záchrana přišla až v předposledním kole, kdy tepličtí zdolali Lokomotívu Košice 2:1.

Konečné 11.místo, pouhý bod od sestupu, znamenalo loučení pro trenéra Kalouse. Potěšilo béčko, které s přehledem vyhrálo I.třídu a postoupilo do krajského přeboru. Žáci obhájili titul krajských přeborníků.

Novým koučem se stal Antonín Rýgr. Po krátkém zájezdu do Francie naskočili žlutomodří poprvé do evropské soutěže. Jednalo se o Rappanův pohár, později známý pod názvem Pohár Intertoto. Tepličtí v soutěži nikterak nezazářili, ve skupině získali body jen za výhru a remízu s Lokomotivou Lipsko. S polským Szombierki Bytom i švédským IFK Göteborg oba duely prohráli, nicméně diváci měli zpestřené letní období o zajímavé fotbalové zážitky. Trenér Rýgr změnil obsazení útoku, kde se představily posily Julius Kantor, Jan Jambor a Pavel Stratil.

Před podzimní ligou absolvovaly Teplice vítězné klání na Hanáckém poháru v Olomouci. Účast na turnaji byla odplatou za přestup Pavla Stratila, rodáka z Hodolan, do Teplic.

Ligový start byl naplánován na 12.srpna 1966 a nedopadl pro žlutomodré dobře. Prohra 0:3 v Brně byla ještě milosrdná. Diváky si tepličtí udobřili výhrou nad bratislavským Interem 2:1, ale v dalším kole utrpěli debakl v Praze od Sparty 1:6. Mužstvo pokračovalo v loňském duchu, doma neporazitelné, venku bezzubé. 23.října 1966 přijel do Teplic ligový nováček ze Žiliny a pro domácí to měly být povinné body. Chyba lávky, diváci u drožďárny nevěřícně zírali, jak do branky Václava Kameníka padal gól za gólem. Teprve v závěru se domácí trochu vzchopili, ale porážce 2:4 nezabránili. Pouhých 10 bodů na kontě, 12.místo a jen dvoubodový odstup od posledních Brna a Lokomotivy Košice, to byl neradostný pohled na tabulku. Také v Československém poháru to nebyla žádná sláva. Teplicím stop v osmifinále vystavil Baník Ostrava, když na Bazalech vyhrál 3:1. Příznivci žlutomodrých si kladli otázku, jak dlouho vydrží Antonín Rýgr ve funkci trenéra?


1967

Do roku 1967 vstoupili tepličtí fotbalisté s opakujícím se cílem zachránit se v 1.lize. Trenér Rýgr si byl vědom nutnosti posílit tým zkušeným hráčem, který by dal hře myšlenku. Na tento post byl získán František Jílek a čas ukázal, že to byla dobrá volba. Příprava byla zahájena hned po novém roce a mimo běžných věcí obsahovala také jeden významný prvek. Jednalo se o, v klubové historii první, mimoevropský zájezd. Tepličtí byli pozváni na Kubu k účasti na turnaji o pohár Kubánské revoluce. Téměř tři týdny trvající akce obsahovala šest utkání s kubánskými reprezentačními celky. Tepličtí pět zápasů vyhráli, jednou remizovali a domů si odvezli hlavní cenu, kterou byl veliký portrét Fidela Castra.

Jarní ligovou premiéru obstaralo utkání s Brnem. Po zlepšené hře ve druhé půli tepličtí vyhráli 4:0, když tři góly vsítil Julius Kantor. Následující zápasy už tak úspěšné nebyly, porážky na Interu Bratislava 0:2, doma se Spartou 0:1 a s Trenčínem 1:2 znamenaly aktuální hrozbu sestupu. Spásu představovaly dvě výhry 1:0, v Hradci Králové a doma s Lokomotívou Košice. Koncem dubna se v Teplicích představilo reprezentační mužstvo, kterému žlutomodří podlehli 0:2. Velká spokojenost panovala po utkání se Slavií, tepličtí se prosadili třemi brankami v poslední desetiminutovce. Nakonec z toho všeho bylo deváté místo v tabulce. Nejlepšími střelci byli Julius Kantor a Pavel Stratil s 8 brankami.

Úspěch zaznamenalo béčko, které vítězstvím v krajském přeboru postoupilo do divize.

Po krátké dovolené čekala na Teplice účast v letním Interpoháru. Žlutomodří, po dvou výhrách nad polskými Katowicemi a po jedné výhře nad KB Kodaň a v Berlíně s Unionem, sahali po prvenství, což by znamenalo zisk prémie 10 000 švýcarských franků. Stačilo k tomu zdolat doma Union Berlín. Teplice vedly brankou Pavla Stratila a zdálo se být vše jasné. Stačilo jedno zaváhání 10 minut před koncem a bylo vyrovnáno. Finanční prémie se tak rozplynula.

Přípravu na podzimní sezónu zahájil trenér Rýgr se stejným kádrem, navíc do něj zařadil nadějného dorostence Přemysla Bičovského. Po přípravných utkáních vstoupilo mužstvo začátkem srpna úspěšně do Československého poháru.

Ligový start představovala dvě utkání v Praze. Na Julisce tepličtí podlehli 0:1 a ve vršovickém ďolíčku remizovali v divácky atraktivním duelu 3:3. Zápas na Bohemians vstoupil do historie jako první ligové utkání hrané za umělého osvětlení. V třetím kole hráli tepličtí konečně doma a zvítězili 2:0 nad Lokomotivou Košice. Pak už následoval scénář z minulé sezóny. Teplice doma k neporažení, venku zoufalí. V novinách se objevil básnický rým „Sklo Union jasné to má, vyhrávat smí pouze doma“.

Také vyřazení v Československém poháru v divizní Handlové 1:2 podtrhlo venkovní bídu. Podzimní 10.místo vypadalo lichotivě, ale pouhý bod před sestupovou pozicí nabádal k velké ostražitosti.

Po skončení podzimní části soutěže uspořádal teplický klub mezinárodní turnaj k 50.výročí Říjnové revoluce. Tepličtí turnaj vyhráli, když porazili jugoslávský celek Proletar Zrenjanin 3:1 a německý Rot-Weiss Erfurt 6:1. Trenér Rýgr dal v turnaji příležitost zejména mladým hráčům Jaroslavu Melicharovi a Karlovi Ženíškovi. Přítomní diváci se podivovali, proč tito hráči nenastupují také do ligových bojů. Po skončení turnaje nastoupili hráči dovolenou a vedení klubu dojednávalo poslední záležitosti ohledně lednového zájezdu do africké Keni.


1968

Exotickým zájezdem do africké Keni zahájil Sklo Union Teplice fotbalový rok 1968. Trenér Rýgr měl ve výpravě nové posily, kterými byli útočníci Jaroslav Vojta a Ján Gomola spolu se stoperem Františkem Vítů. Na zájezdu byl ještě jeden nový muž jménem Nemelka, ale ten se do ligové sestavy neprobojoval. V Keni odehráli tepličtí 6 utkání, 4 vítězné a 2 nerozhodné. Po návratu z Afriky se tepličtí před ligovým jarem zúčastnili turnaje v jugoslávském Novém Sadu, kde ve finále podlehli ProletaruZrenjanin 1:2.

Start do ligového jara týmu nevyšel, doma se prohrálo s Duklou 0:1, náprava přišla za týden opět doma s Bohemians, výhra 2:0. V tomto utkání byl k vidění kuriózní druhý gól domácích, kdy František Vítů ze středového kruhu nakopl míč směrem k brance hostí. Brankář klokanů Ředina vyběhl, aby míč rychle rozehrál, leč upadl a míč se pomalu dokutálel až do sítě. Po dvou remízách 1:1, doma s Trnavou a v Ostravě, následoval tradiční scénář, kdy mužstvo doma vyhrávalo a venku nebodovalo. Až 4 kola před koncem přivezli žlutomodří výhru 1:0 z Plzně. Tím si také zajistili ligovou účast i pro příští ročník. Zbytek soutěže dohrálo mužstvo v klidu, byť porážka 2:5 na Slavii byla zbytečně vysoká. V tabulce obsadily Teplice devátou příčku, střelcem týmu v lize byl Julius Kantor se 6 góly. Po sezóně se s Teplicemi rozloučila dlouholetá opora Alfréd Malina. Nutno dodat, že loučení nebylo zrovna idylické, neboť Malina měl v sobě křivdu za neúčast na zájezdu do Afriky.

Béčko se v hodině dvanácté zachránilo v divizi. V oddílu bylo založeno družstvo žen, jelikož však ženy nehrály pravidelnou soutěž, tak jejich existence trvala jen krátkou dobu.

Předsednického žezla v klubu se ujal Drahomír Cihlář. V části města zvané Na Stínadlech byly zahájeny práce na výstavbě nového fotbalového stadiónu.

Na novou sezónu posílili žlutomodří kádr o obránce Františka Jelínka a záložníka Ivana Študenta. Přípravné období bylo zakončeno v Žirovnici účastí na Perleťovém poháru. Zde Teplice ve finále zdolaly Bohemians až po penaltovém rozstřelu. První soutěžní utkání odehráli tepličtí v Mariánských Lázních, kde v utkání Československého poháru zvítězili 9:2.

Pak už přišly ligové boje. Úvodní utkání u drožďárny se Spartakem Trnava mělo vysokou úroveň, ale body putovaly na Slovensko, hosté vyhráli 3:2. Další zápas v Trenčíně přinesl žlutomodrým debakl 0:5 a fanoušci se začali obávat o postavení týmu v ligové tabulce. Po dvou odehraných kolech nastalo nečekané přerušení všech soutěží. 21.srpna vpadla do Československa vojska Varšavské smlouvy a na fotbal neměl nikdo ani pomyšlení. Na hrací ploše u drožďárny se usídlila vojenská technika okupačních armád. Teprve po třech týdnech se fotbal opět pozvolna rozehrál.

Žlutomodří vydřeli výhru 1:0 nad Spartou a zapsali si první body. Po skončení utkání nastala dramatická situace na tribuně, kde vypukl požár a shořelo vybavení pro rozhlas. Výhru 2:0 nad Duklou obstaral dvěma přesnými zásahy Pavel Stratil. Novinový článek měl nadpis „Stratil střílel na vojáky“, to bylo v této době, krátce po okupaci, mnohomluvné. Žlutomodří v podzimním účtování obsadili s 12 body 11.místo, s dvoubodovým náskokem před Banskou Bystricí a Žilinou, poslední Slavia měla 8 bodů.

Teplický tým se v tomto ročníku také zúčastnil Středoevropského poháru. Prvním soupeřem byl na přelomu listopadu a prosince maďarský celek Bányász Tatabánya. Po venkovní remíze 3:3 si žlutomodří zajistili postup domácí výhrou 3:0.


1969

Krátkým zájezdem do Itálie započal pro teplické fotbalisty rok 1969. Ve Veroně domácí vyhráli 2:1. Od teplické výpravy se ve Veroně odpojil František Jelínek, který se odmítl vrátit s výpravou zpět do vlasti. To byl pro oddílové vedení velký průšvih, neboť za tento čin hrozil žlutomodrým velký trest. Nakonec se podařilo situaci v rámci možností urovnat.

S posilami Vladimírem Žaludem a Ladislavem Bártíkem vstoupili tepličtí do jarních bojů porážkou 0:2 v Trnavě. Doma na sněhu tepličtí hráči jasně přehráli Trenčín 4:1 a v Praze na hřišti Slavie nešťastně podlehli Spartě 0:1. Následovala již obvyklá série, kdy mužstvo doma vyhrávalo a ven si jezdilo pro porážky. Velký problém znamenala domácí televizní porážka 0:1 se Slavií, žlutomodří se rázem ocitli v sestupovém ohrožení. Po výhře 4:0 nad Banskou Bystricí a porážce 1:3 v Bratislavě se Slovanem se rozhodovalo v posledním kole doma s Lokomotívou Košice. Žlutomodří museli vyhrát, jinak by následoval sestup do druhé ligy. V deštivém počasí rozhodla o výhře 1:0 přesná hlavička Pavla Stratila. V tabulce skočili žlutomodří na 12.místě s 22 body, o bod méně měli sestupující Banská Bystrica a Pardubice. Žlutomodrým velmi pomohl odečet dvou bodů Banské Bystrici za střídání nadměrného počtu hráčů v utkání se Slavií.

Lépe než v lize se teplickým dařilo ve Středoevropském poháru. Ve čtvrtfinále vyřadili rakouský Wiener Sportclub, v semifinále jugoslávský Željezničar Sarajevo a až ve finále nestačili na bratislavský Inter. Po porážce 1:4 v Bratislavě se v Teplicích hrálo 0:0.

Letní přípravné období na nový ligový ročník absolvoval kádr pod vedením trenéra Rýgra v nezměněném složení. Jedinou posilou byl návrat Zdeňka Koubka z vojny. Počátkem srpna obhájili žlutomodří prvenství v Perleťovém poháru v Žirovnici a týden poté se u drožďárny představili fotbalisté ze syrského Damašku. Tepličtí je vyprovodili výhrou 5:0.

Ligu zahájili žlutomodří v Ostravě, kde získali zajímavý bod za remízu 1:1. Domácí zápas s Trenčínem skončil vítězstvím 1:0. Také Bohemians odjeli od drožďárny s porážkou 0:1. Jednogólová porážka na Spartě tolik nemrzela. Nováček z Gottwaldova inkasoval v Teplicích třikrát. Také bratislavský Slovan u drožďárny neuspěl, žlutomodří vyhráli zaslouženě 3:1. Gól od bratislavského Módera byl jediný, který Jiří Sedláček doma za celý podzim inkasoval. Po dvou remízách 0:0 na Kladně a Dukle přijela do Teplic Trnava. V hledišti bylo 14 000 diváků, kteří viděli zasloužené vítězství Teplic 1:0. Po zbytečné porážce 1:2 na Slavii si pro tři góly přijela do Teplic Žilina. Jediným celkem, který u drožďárny na podzim neprohrál, byl bratislavský Inter, ukopal v Teplicích remízu 0:0. Po dalším bodu z venku, v Košicích s VSS 1:1, se ještě předehrávala dvě jarní kola. Tepličtí doma zdolali ostravský Baník 2:0 a končili v Trenčíně, kde po slabším výkonu prohráli 0:1. Konečná podzimní šestá příčka v ligové tabulce byla teplickými příznivci ceněna. Konečně se mužstvo odpoutalo od sestupových příček a navíc předvádělo oku lahodící fotbal.


1970

Do dalšího roku své existence vstoupil klub s novým předsedou, jímž se stal Jaroslav Křivánek.

Příprava na jarní část ligy proběhla poněkud netypicky. Mužstvo se připravovalo v domácích podmínkách, nabírání fyzické kondice bylo proloženo zápasy turnaje Tatry Smíchov. V polovině ledna se devět hráčů spolu s trenérem Rýgrem vydalo na turné do jižní Ameriky. Teplický základ týmu byl doplněn hráči jiných oddílů a pod hlavičkou reprezentace Českého lva odehrál na jihoamerické půdě 6 utkání, ve kterých si získal uznání laické veřejnosti i sdělovacích prostředků v Uruguayi, Peru, Chile i Kolumbii. Zbytek týmu byl doplněn hráči béčka a pokračoval v domácí přípravě.

Jarní liga byla zahájena v polovině března a trvala necelé dva měsíce, neboť na konci května začínalo mistrovství světa v Mexiku. Ligové zápasy, hrané stylem neděle – středa, mnoho zajímavého nenabídly. Teplický tým měl hru postavenou na výborné obraně, ale střelecky byl na štíru. Pouze v utkání se Spartou vstřelil víc než jeden gól, utkání skončilo 2:2. Zajímavý byl bod získaný v Trnavě za remízu 1:1. Přesto všechno se tým umístil na výborném 5.místě tabulky, když nasbíral celkem 33 bodů. Nejlepším střelcem týmu byl Přemysl Bičovský s 9 brankami.

Netradičně již v polovině května odstartovaly zápasy Interpoháru, navíc pro teplické mužstvo ještě byla šance na postup do „velké“ evropské soutěže z domácího poháru. V Interpoháru se tepličtí střetli s atraktivními soupeři, německým Hannoverem, nizozemským Twente a švédským Djurgårdenem, a předváděli skvělý fotbal s množstvím gólů. Nad Djurgårdenem vyhráli 3:1 a 2:1, s Hannoverem 6:1 a 2:2 a s Twente 6:1 a 0:2. Proti nizozemskému soupeři si střelecký účet otevřel Přemysl Bičovský, když jim nastřílel u drožďárny pět gólů. Vítězství ve skupině spolu s finanční prémií 10 000 švýcarských franků potěšilo žlutomodré příznivce. Bohužel v Českém poháru promarnilo mužstvo nabízenou šanci. Po výhře ve čtvrtfinále 2:1 nad Duklou bylo v semifinále vyřazeno po prohře 0:2 v tehdy druholigovém Jablonci.

Béčko v divizi obsadilo poslední místo a sestoupilo do krajského přeboru.

Po sezóně se s mužstvem rozloučil trenér Antonín Rýgr a hráči Ján Gomola, František Jílek a na vojnu odcházivší Přemysl Bičovský. Novým trenérem se měl stát Oldřich Šubrt, ale ten nakonec nepřišel. Místo něj se v Teplicích objevil Vasil Buchta, ale po 14 dnech byl také pryč. Trenérské taktovky se nakonec ujal Josef Forejt. V kádru se objevily nové tváře, Ivan Voborník, Jaroslav Findejs a navrátilec z vojny Jaroslav Melichar. V letní přípravě mužstvo potřetí za sebou zvítězilo na Perleťovém poháru v Žirovnici.

Ligový start se nepovedl, v Žilině tepličtí prohráli 0:3. Náprava nastala o týden později doma, kdy žlutomodří zdolali VSS Košice 3:1. Následovaly tři zápasy s pražskými soupeři. Na Slavii prohra 0:1, doma se Spartou v televizním duelu výhra 1:0 a velmi cenná výhra na Dukle také 1:0. Po remíze doma 0:0 s Trnavou následovaly souboje s bratislavskými celky. Na Slovanu nešťastná prohra 0:1, ale doma s Interem bezpečná výhra 2:0. Po porážce v Prešově 0:2 se zdálo, že tým zapadne do průměru ligové tabulky. Posledních šest podzimních zápasů ale odehrálo mužstvo bez porážky a v tabulce vyskočilo na 4.místo. Také hra byla velmi pohledná, takže spokojenost příznivců byla na vysoké úrovni.

V Českém poháru se mužstvu zdaleka tak nevedlo, když bylo ostudně vyřazeno na hřišti divizního Břevnova, kde po remíze 2:2 žlutomodří nezvládli penaltový rozstřel.


1971

Dosáhnou žlutomodří na medailové pozice v lize? To byla nejčastější otázka mezi teplickými příznivci na počátku roku 1971. Kádr zůstal prakticky nezměněn, k výměně došlo pouze na postu druhého brankáře. Václav Kameník po dlouhých letech odešel do Spartaku Ústí nad Labem, z pražské Dukly přišel na jeho místo Karel Studený. Z mužstva odešla také další dlouholetá opora Emil Stibor. Trenér Forejt ladil formu týmu na zájezdu v Jugoslávii. Tepličtí se zde kromě přátelských utkání zúčastnili turnaje o Stříbrný pohár v Titogradu. Ve finále zdolali Vojvodinu Novi Sad 1:0 a kromě vítězné trofeje obdržel Pavel Stratil zlaté hodinky za nejlepšího střelce.

Do ligového jara vstoupili žlutomodří výhrou 3:0 nad Žilinou, v Košicích s VSS sice prohráli 0:2, ale v dalším kole doma zdolali Slavii 3:1. Zasloužený bod ze Sparty za výsledek 0:0 potvrdily Teplice další domácí výhrou 1:0 s Duklou. Ve šlágru sice prohráli v Trnavě 1:2, ale doma se Slovanem Bratislava zabodovali výhrou 1:0. Boj na špici vrcholil a tepličtí si vybrali ve dvou zápasech po sobě slabší chvilku. V Ostravě prohráli 2:4 a doma s Trenčínem hráli 2:2. Zajímavostí souboje s Trenčínem byl portugalský rozhodčí Saldanha Ribeiro. V posledních třech kolech tepličtí zabrali opět naplno a zdolali doma Třinec 1:0, vyhráli 3:1 v Gottwaldově a Plzeň porazili 3:0. Konečné ligové pořadí mělo podobu Trnava 40 bodů, VSS Košice 36 a třetí Teplice 35. Střelcem mužstva byl Pavel Stratil se 14 góly. Třetí místo znamenalo postup do nově vzniklého Poháru UEFA.

Úspěšnou sezónu potvrdilo také béčko, které vyhrálo krajský přebor a vrátilo se do divize. Naopak stínem bylo počínání činovníků u žáků, kteří vědomě stavěli do zápasů hráče, který věkem spadal do kategorie dorostu. Větším trestem než sestup z přeboru žáků byla ostuda po celém kraji.

Do nové sezóny nastoupilo mužstvo s novým pravým obráncem Jaromírem Mixou, jinak kádr zůstal beze změny. Trenér Forejt v přípravě vyzkoušel i jiné adepty do sestavy, ale nikdo z nich nepřesvědčil o ligových ambicích. Nový ligový ročník zahájily Teplice v Bratislavě výhrou 3:0 nad Interem. Nepříjemná byla domácí porážka 0:3 s VSS Košice, navíc se na delší dobu zranil pilíř zadních řad František Vítů. Tepličtí sice následně zdolali nováčka z Nitry 3:0 a přivezli bod ze Sparty, ale zřetelně se začal ukazovat sestup výkonnosti. Domácí televizní utkání proti Trnavě nedopadlo dobře, ve druhé půli vystřelil trnavský Kuna z poloviny hřiště a Jiří Sedláček inkasoval velmi laciný gól. Do branky pak nastoupil náhradník Karel Studený a hned po dvou minutách také lovil míč ze sítě. Trnava v Teplicích vyhrála 3:1.

Žlutomodří poté odcestovali k prvnímu utkání Poháru UEFA do Polska, kde na ně čekal neznámý soupeř Zaglebie Walbrzych. Tepličtí nepředvedli na půdě soupeře dobrou hru a prohráli 0:1. V odvetě doma všichni předpokládali, že náskok soupeře žlutomodří vymažou. Leč opak byl pravdou. Po více než hodině hry se s góly roztrhl pytel, ale navrch měli hosté. Polský tým vyhrál u drožďárny 3:2 a postoupil do dalšího kola. Zklamáním byla nejen hra domácích, ale také slabá návštěva, pouhých 3 500 diváků.

V lize pokračovali žlutomodří v matných výkonech, doma jen remizovali s Lokomotivou Košice 0:0, na Dukle inkasovali výprask 1:5. Také z Českého poháru žlutomodří rychle vypadli, po výhře v Sokolově 4:0 prohráli v Hradci Králové 0:1. Teprve v závěru podzimu přišlo nepatrné zlepšení. Šťastná výhra 1:0 nad Slavií, kdy gól vstřelil v poslední minutě Jaroslav Melichar, divoká remíza 3:3 v Žilině a vítězství 2:0 nad Brnem znamenaly v podzimní tabulce posun na osmé místo. O spokojenosti se ale v žádném případě hovořit nedalo.


1972

Cíl do roku 1972 byl jasně dán. Zastavit výkonnostní pokles mužstva. Trenér Forejt rozšířil kádr, obranu posílil Zdeněk Kovář, do záložní řady byl získán Josef Mach, více příležitosti začal dostávat dorostenec Václav Senický. Naopak své dlouholeté účinkování ve žlutomodrém dresu uzavřel Rudolf Smetana. Zimní příprava byla zakončena zájezdem do Jugoslávie, kde žlutomodří odehráli pět utkání.

V prvním jarním ligovém duelu udolali žlutomodří po velkém boji Inter Bratislava 3:2, pak přivezli cenný bod z hřiště VSS Košice a vyprovodili Prešov 3:0. Šokem skončilo utkání u drožďárny se Slovanem Bratislava, tepličtí ještě čtyři minuty před koncem vedli 1:0, ale v závěru třikrát inkasovali. Po porážce 0:2 v Košicích s Lokomotívou a remíze 1:1 s Ostravou, kdy se zdálo, že tým ještě může zabřednout do záchranářských starostí, přišlo uklidnění po výhře 3:1 nad Duklou. V posledním kole jeli žlutomodří do Brna, které nutně potřebovalo vyhrát. A také vyhrálo 2:0. Mnoho lidí si o tom myslelo své, ale nikdo se v tom dál nepitval. Konečné deváté místo znamenalo jasný ústup z loňských pozic, střelcem týmu se stal opět Pavel Stratil, nastřílel 11 gólů.

Béčko v divizi skončilo na pěkném třetím místě a velký úspěch zaznamenali dorostenci, když ve finálovém turnaji dorostenecké ligy obsadili druhé místo.

S mužstvem se po sezóně rozloučili Ivan Voborník a František Knebort. Velkou posilou byl návrat Přemysla Bičovského z vojny. Do sestavy na novou sezónu byl zařazen nejlepší střelec béčka Karel Ženíšek. V přípravě se tepličtí utkali mimo jiné s olympijským týmem NDR, kterému podlehli 0:1 a na hřišti Hvězdy Trnovany rozstříleli bulharský celek Berkovica 6:1.

Nový ligový ročník zahájili tepličtí dvěma zápasy venku. S Duklou prohráli smolně 1:2, ale ze hřiště bratislavského Slovanu si odvezli příjemnou remízu 1:1. Doma se představili žlutomodří ve třetím kole a hned s nejtěžším soupeřem, jímž byl ligový mistr Spartak Trnava. Tepličtí předvedli divákům skvělou podívanou a Trnavu poslali domů s výsledkem 3:0. Z Plzně přivezly Teplice body za výhru 1:0. Žlutomodrým se přestalo dařit a následovala katastrofální série výsledků. Z pěti následujících kol získaly Teplice pouhé dva body za domácí remízy 2:2 s Lokomotívou Košice a 1:1 s Brnem a tabulkou se řítily směrem dolů. Zlepšení nastalo až při výhře 3:0 s Prešovem. Pak sice žlutomodří prohráli v Košicích s VSS 0:1 a v Nitře 0:2, ale doma si poradili 2:0 s Třincem i Slavií. Pohled na podzimní tabulku říkal, že Teplice jsou na 11.místě. Žádná sláva, ale tabulka byla velmi vyrovnaná.

Lépe se teplickým vedlo v Českém poháru. Po výhře 3:1 v Sokolově si žlutomodří doma lehce poradili s Turnovem. Vyhráli 4:0 a byla to one man show Pavla Stratila, vstřelil všechny branky. Ve čtvrtfinále uspěli tepličtí v Edenu, když brankou Přemysla Bičovského vyřadili Slavii. V semifinále, hraném 2.prosince 1972, přijela do Teplic Sparta. Žlutomodří v nádherném utkání vyhráli 2:1 a postoupili do jarního finále. Fanoušci si říkali, že by bylo krásné postoupit do pohárové Evropy, která by se již hrála na dokončovaném novém stadiónu na Stínadlech.


1973

Dvě posily do útoku se hlásily v lednu 1973 trenéru Rýgrovi. Jan Thorovský přišel z Liberce, Josef Vejvoda z Bohemians. Jinak zůstal kádr beze změny a připravoval se na jarní část soutěže v domácích podmínkách. Mužstvo se zúčastnil zimního turnaje Tatry Smíchov, kde z osmi týmů se umístilo na páté příčce. Výsledky však nebyly vůbec důležité, rozhodující bylo naladit formu, aby se tým co nejrychleji dostal ze spodních pater tabulky.

První dvě jarní utkání hráli žlutomodří doma a vytěžili z nich maximum. Nejprve v televizním utkání zdolali Duklu Praha 3:2 a za týden Slovan Bratislava 1:0, Následovala tradiční teplická záležitost, venku porážky, doma výhry.

V dubnu 1973 se hrála dvě finálová utkání Českého poháru. Tepličtí v prvním utkání prohráli v Ostravě 1:2 a věřili, že doma rozhodnou o zisku trofeje. Domácí měli v odvetě po většinu utkání převahu, kterou korunovali brankou Zdeňka Kováře. V normální hrací době zápas skončil 1:0 a podle pohárové matematiky by tepličtí byli vítězi. Ve finále Českého poháru toto pravidlo neplatilo a tak se zápas prodlužoval a nakonec došlo na penaltový rozstřel. V něm se činili oba brankáři, ale radost z výhry nakonec patřila ostravským. Rozlučkový zápas s hřištěm u drožďárny 5.května 1973 proti Spartě zvládli lépe domácí, když jedinou branku utkání vstřelil Přemysl Bičovský. Po 63 letech přestal být stadión u drožďárny hlavním fotbalovým hřištěm v Teplicích.

Na Stínadlech na žlutomodré čekal nový stánek s názvem Stadión 9.května, byť ještě nebyl zdaleka úplně dokončen, například chyběl jeden stožár umělého osvětlení. Stadión byl slavnostně uveden do užívání 9.května 1973 zápasem proti bulharskému týmu Slavia Sofia. Žlutomodří zahajovací duel před 13 000 diváky vyhráli 1:0 brankou Pavla Stratila. Po porážce 0:1 v Žilině přijel 18.května 1973 do Teplic k prvnímu ligovému zápasu na Stínadlech Spartak Hradec Králové. Tepličtí vyhráli 5:0. Mužstvo skončilo v lize na deváté příčce, nejlepším střelcem se stal Přemysl Bičovský se 14 góly. Úspěšně si vedlo béčko, které vyhrálo divizi a postoupilo do 3.ligy.

Letní účast v Interpoháru znamenala souboje se zajímavými zahraničními týmy. Teplice si dvakrát poradily s Austrií Klagengfurt 4:2 a 1:0, s Djurgårdenem hrály 1:1 a 6:1 a dánským Naestvedem 1:0 a 2:5. V součtu to znamenalo první místo ve skupině a finanční prémii 15 000 švýcarských franků. Po domácím utkání s Naestvedem převzal trenérské žezlo od Josefa Forejta jeho švagr Antonín Rýgr.

Ligový podzim zahájili tepličtí s navrátilcem z vojny Jiřím Ženíškem, stálé místo v sestavě získal František Weigend. Ve výsledcích se opět projevila rozdílnost domácích a venkovních utkání. Doma si tepličtí poradili s VSS Košice 2:0, Prešov a Žilinu rozstříleli shodně 4:0. Venku prohráli 0:1 v Brně a na Slavii, 2:4 v Košicích s Lokomotivou, jediným světlým okamžikem byl bod za remízu 1:1 v Plzni.

Historický okamžik v Teplicích se udál 15.října 1973, kdy se poprvé na fotbal svítilo. V přátelském utkání hrály Teplice s Ústím 1:1. První ligový zápas pod reflektory na Stínadlech štěstí nepřinesl, žlutomodří podlehli Dukle 1:2. Po podzimu stanuli tepličtí na deváté příčce tabulky.

Mezi zasvěcenými se objevily první informace o připravovaném zájezdu teplického týmu do Íránu.


1974

Na začátku roku 1974 se tým rozloučil s Jaroslavem Findejsem, novou tváří v kádru se stal stoper Miroslav Macháček. Do kádru áčka byl zařazen nadějný dorostenec Jiří Šourek. Předehru jarní lize obstaralo čtvrtfinále Českého poháru, tepličtí na trnovanské škváře prohráli s Baníkem Ostrava 0:1. Ligové jaro odstartovalo začátkem března a žlutomodří v úvodu zdolali doma Brno 3:0. Po výprasku 0:4 na hřišti Interu Bratislava posadil trenér Rýgr brankáře Studeného na lavičku a do branky se opětovně vrátil Jiří Sedláček. Krásný zápas s poprvé vyprodaným hledištěm na Stínaldech se hrál 13.května 1974 proti Spartě s výsledkem 2:2. Ve velmi vyrovnané tabulce nakonec tepličtí obsadili šesté místo s 29 body, sestupující Lokomotiva Košice měla jen o dva body méně. Střelcem týmu i celé ligy se stal Přemysl Bičovský se 17 góly.

Nedařilo se béčku, třetí liga byla nad jeho síly a sestup do divize byl znám několik kol před koncem. Během jara bylo dáno do užívání vedlejší hřiště na Stínadlech zvané Mexiko.

Po měsíci oddechu čekal na žlutomodré lákavý zájezd do Íránu na turnaj o Perský pohár. Teplický tým se v konkurenci šesti soupeřů rozhodně neztratil, ba naopak. Po remízách s reprezentací Íránu 0:0 a týmem Sovětského svazu do 23 let 1:1 si v semifinále poradil s rumunským Brasovem 1:0. Ve finále před více než 80 000 diváky nastoupili žlutomodří opět proti íránské reprezentaci. Zápas i po prodloužení skončil 0:0 a rozhodoval penaltový rozstřel. V něm byli nakonec šťastnější domácí a poměrem 6:5 získali vítěznou trofej. Tepličtí obdrželi plaketu za druhé místo a finanční odměnu 5600 dolarů. Z těch se však dlouho netěšili, neboť po příletu do vlasti museli peníze odevzdat ve prospěch ČSTV.

Do nové sezóny nastoupily Teplice s posilou středové řady Miroslavem Jirouskem. Úvodní utkání doma se Spartakem Trnava zvládli tepličtí bezchybně a vyhráli 2:0 brankami Jaroslava Melichara z první minuty a Pavla Stratila. Následoval debakl 2:5 v Brně a po domácí výhře 2:1 nad Ostravou další příděl, tentokrát 0:4 v Bratislavě od Slovanu. Jednoduše řečeno dlouholetá teplická klasika, doma výhra, venku porážka. Nikdo však netušil, že tepličtí od prohry v 6.kole v Nitře 0:2, do konce podzimu prohrají už pouze jednou. V 8.kole 29.září se po 22 letech hrálo severočeské prvoligové derby. Žlutomodří remizovali v bojovném utkání v Jablonci 0:0. Stejný výsledek se zrodil také na Stínadlech v televizním utkání se Žilinou. Po porážce v Třinci 0:2 přišla skvělá série tří výher a dvou remíz v Praze, která žlutomodré vynesla až na skvělé druhé místo v konečné podzimní tabulce, dva body za vedoucím Slovanem Bratislava. Mohlo být ještě lépe, neboť v utkání na Slavii, které skončilo 2:2, tepličtí prohospodařili dvoubrankové vedení. V posledním podzimním kole si žlutomodří snadno poradili se Spartou výsledkem 2:0.

Slabší to bylo v Českém poháru. Po výhrách 2:1 v Ústí nad Labem a 3:0 doma s Děčínem hostili žlutomodří ve čtvrtfinále Spartu. Jediná branka padla v prodloužení, bohužel do sítě Jiřího Sedláčka. Tepličtí měli tři minuty před koncem šanci na vyrovnání z penalty. Jiří Šourek neproměnil, rozhodčí jí nechal opakovat pro předčasné vyběhnutí hráčů Sparty, ala ani opakovaná penalta, tentokrát v provedení Přemysla Bičovského v síti neskončila.

Nedá se zapomenout ani na start žlutomodrých ve Středoevropském poháru. Nejprve 23.října 1974 hráli tepličtí v italské Florencii proti známé Fiorentině. Domácí po velkém úsilí byli rádi za výhru 2:1. Za 14 dní později se v Teplicích představil budapešťský Honvéd. Teplice si s maďarským soupeřem poradili 2:0.

Za výborné výkony po celý rok 1974 obsadil Přemysl Bičovský v anketě o fotbalistu roku skvělé druhé místo za obráncem Slovanu Bratislava Jánem Pivarníkem.


1975

Druhé místo po podzimu navodilo mezi teplickými příznivci otázku, zda žlutomodří dosáhnou ve třicátém roce své existence na mistrovský titul. Základní kádr zůstal nezměněn a k naladění formy mělo přispět soustředění v NDR se čtyřmi přípravnými zápasy.

Tepličtí zahájili jarní ligové boje čtyřmi remízami po sobě a když poté prohráli na Bohemians 0:2, bylo jasné, že podzimní forma je pryč. Ze zbývajících deseti jarních zápasů vyhráli žlutomodří jen dva, když porazili shodně 1:0 Nitru a Jablonec. Ostudně skončil zápas posledního kola, kdy žlutomodří hráli v Praze na Letné. Sparta nutně potřebovala vyhrát vysokým rozdílem a tepličtí se „přizpůsobili“, konečný stav zněl 4:0 pro domácí. Leč ani tato výhra Spartě k záchraně nepomohla, neboť druhý aspirant sestupu Třinec si pojistil zápas s Bohemians a vyhrál 5:0. Ještě dlouho po skončení ligy se mluvilo o frašce v závěrečném kole. Tvrdilo se, že většímu skandálu zabránil prezident Husák, neboť ve stejné době probíhala na Strahově spartakiáda a nebylo žádoucí poskvrnit její lesk, tak se vše v tichosti uzavřelo. Konečné sedmé místo bylo pro teplické příznivce zklamáním, po nadějném podzimu bylo v silách týmu dosáhnout lepšího výsledku.

Ani ve Středoevropském poháru se mužstvo nijak nevyznamenalo, porazilo sice doma Fiorentinu 2:0, ale prohrálo v Budapešti s Honvédem 2:4 a do finále nepostoupilo. Malou náplastí bylo bezpečné prvenství béčka v divizi, které se tak po roce vrátilo do třetí ligy.

Oslavy třicátého výročí založení klubu proběhly skromně. V přátelském utkání před slabou tisícovkou diváků zdolali žlutomodří celek ze Sovětského svazu Zenit Leningrad 3:1.

Po letní přestávce čekal na žlutomodré opět zájezd do Íránu na další ročník Perského poháru. V kádru došlo k výrazné obměně. Svojí dlouholetou kariéru ve žlutomodrém dresu ukončili stopeři František Vítů a Jiří Novák a také střelec Pavel Stratil. Jiří Šourek odešel na vojnu a skončil i brankář Karel Studený. Novými tvářemi v týmu byli mladí stopeři Vladimír Čermák a František Franke, ze Sparty přišel útočník Josef Jurkanin. Post druhého brankáře zaujal Jiří Petráček z béčka.

Od 11. do 20.července 1975 startovalo teplické mužstvo v Íránu na turnaji o Perský pohár. Po úvodní remíze s reprezentací Íránu 1:1 porazili tepličtí reprezentační tým Sovětského svazu do 23 let 1:0 gólem Jana Thorovského. V semifinále čekal na žlutomodré polský výběr do 23 let, tepličtí hráči si s ním poradili brankou Miroslava Macháčka. Ve finále před vyprodaným hledištěm se teplický tým střetl s olympijským týmem Íránu. Po bitvě rozhodl v prodloužení Jan Thorovský. Cenná trofej z ryzího zlata se stala kořistí žlutomodrých, rovněž tak finanční prémie 15 000 dolarů. Z té se ale žlutomodří netěšili, neboť peníze museli odevzdat při příletu do vlasti. Jelikož se již další ročník soutěže nekonal, zůstal pohár natrvalo v Teplicích.

Příznivci žlutomodrých byli pochopitelně zvědavi, jak si hrdinové z Teheránu povedou v ligových bojích. Na první zápas doma s Interem Bratislava přišlo 15 000 diváků, ale dočkali se zklamání. Tepličtí po bezradném výkonu prohráli 0:1. Po porážce 1:3 v Ostravě zabrali tepličtí naplno proti Trnavě výhrou 2:0. Následoval propadák v Českém poháru, žlutomodří podlehli 0:1 na hřišti třetiligových Kralup. Vzápětí však v nádherném souboji se Slavií dokázali vyhrát 3:2. V Košicích s VSS a v Bratislavě se Slovanem prohráli žlutomodří shodně 1:4 a trenér Rýgr měl plnou hlavu starostí se složením stoperské dvojice. Nakonec si nejlépe rozuměla dvojice Františků, Weigend a Franke vytvořili na dlouhou dobu kvalitní obranný duet. Po vítězství 1:0 nad Třincem a porážce 1:3 v Žilině přijela do Teplic 5.října 1975 Plzeň. Žlutomodří si otevřeli střelnici a nasázeli nešťastným plzeňanům šest branek. Z toho Přemysl Bičovský zaznamenal tři góly a navíc ještě neproměnil pokutový kop. Po výhrách 2:1 v Košicích na Lokomotivě a 3:2 doma s Duklou přišly zbytečné ztráty. Doma s Bohemians jen 0:0 a v Trenčíně porážka 0:1. Podzimní tabulka určila teplickým šestou příčku, ale jen s dvoubodovou ztrátou na první Slovan Bratislava.

Poprvé v Teplicích byl k vidění kvalifikační souboj reprezentačních týmů. V rámci kvalifikace mistrovství Evropy hráčů do 23 let se 12.listopadu 1975 na Stínadlech střetly týmy Československa a Portugalska. Utkání skončilo 1:1.