/ FK Teplice – historie – 1986 1995

Historie klubu - 1986 1995

HISTORIE KLUBU

část 5 (1986 - 1995)


1986

Diametrálně odlišný cíl než v minulých letech měli pro jaro svěřenci trenéra Vytiska. Tentokrát nebyl cílem postup, ale pouhá záchrana v 1.národní lize. Kádr nastoupil do zimní přípravy prakticky beze změn. Ke zdokonalení herních činností posloužily zápasy turnaje o pohár Vítězného února. Mezi jedenácti týmy obsadily Teplice druhé místo za vítězným Hradcem Králové. Koncem února absolvovali žlutomodří zájezd do Maďarska, kde sehráli tři utkání.

Mistrovskou soutěž zahájil Sklo Union proti Gottwaldovu. Z disciplinárních důvodů se hrálo v Brňanech a žlutomodří 1:0. Po bezbrankových remízách v Táboře a doma s Plzní inkasoval Vladimír Počta poprvé na jaře až v Žatci, kde domácí vyhráli 2:1. V zajímavém duelu zdolali tepličtí na Stínadlech Brno 3:1. Také Jablonec prohrál v Teplicích stejným výsledkem jako Brno. Po remíze 0:0 ve Frýdku-Místku prohráli žlutomodří nečekaně doma s Českou Lípou 1:2 a do Mladé Boleslavi si dojeli pro výprask 2:5, když domácí navíc neproměnili penaltu. V domácím zápase s Třincem diváci nejprve viděli už ve druhé minutě oba góly zápasu a čtvrt hodiny před koncem těžkou zlomeninu nohy Petra Němce, zapříčiněnou zákrokem hostujícího brankáře Kopky. V Chomutově se tepličtí dlouho drželi, až šest minut před koncem rozhodl domácí Rychtera. Doma proti Opavě rozhodovaly pokutové kopy, opavský Bomba neproměnil, zato Milan Vízek se nemýlil. V posledním kole proti Hradci Králové se na Stínadlech zrodil smutný rekord, do hlediště přišlo pouhých 188 platících diváků. Nikdy předtím ani potom tak malá návštěva na domácí utkání teplického týmu nedorazila. Důvody ubohé návštěvy byly jasné. Zklamání z výkonů mužstva, vedro a televizní přenosy z mistrovství světa v Mexiku. Ti, co přišli, viděli naprostý zmar, žlutomodří prohráli 1:4. Konečné dvanácté místo bylo reálným obrazem výkonů týmu. Nejlepším střelcem mužstva byl se 14 góly Milan Vízek.

Potěšily alespoň výkony ostatních celků klubu. Béčko v divizi skončilo čtvrté, starší dorost se vrátil do nejvyšší soutěže dorostu, mladší dorost skončil ve finálovém turnaji ligy mladšího dorostu druhý a žáci obsadili třetí místo v Přeboru Čech a Moravy.

Do nové sezóny přivítal trenér Vytisk několik nových hráčů. Byli to obránci Jaroslav Čaban a Petr Zuskin, v útoku se objevili Jan Geleta, Roman Prosser a Pavel Kouba. V Českém poháru, jehož úvodní kola se hrála počátkem srpna, tepličtí po úspěšném pohárovém rozstřelu na hřišti ČKD Kompresory Praha nestačili na ústecký Spartak a skončili tak ve druhém kole.

Ani v novém ročníku 1.národní ligy to nebyla žádná hitparáda. Z prvních osmi kol mužstvo uhrálo jen pět bodů za remízy a usadilo se na samém spodku tabulky. Ve čtvrtém kole ve Frýdku-Místku, kde tepličtí remizovali 2:2, nastoupili za teplický tým poprvé v historii dva zahraniční hráči, jednalo se o polské fotbalisty Krzysztofa Etmanowicze a Jaroslawa Pasterskiho. Trenér Vytisk rezignoval a týmu se ujal Jiří Rubáš. Po vítězství 1:0 nad Gottwaldovem přišla sice porážka 0:3 v Brně, ale pak se mužstvo vzchopilo a do konce podzimu již neprohrálo. Po výhře 2:0 nad Třincem si tepličtí odvezli bod za remízu 1:1 z České Lípy, porazili doma Žatec 2:0 a v Opavě vyhráli brankou Jana Gelety. V posledním podzimní utkání si žlutomodří poradili doma s Hradcem Králové 1:0 gólem Pavla Fasnera, to už se na lavičce náhradníků objevil po dlouhém zranění Petr Němec. V podzimním pořadí se skláři vyšvihli na sedmou příčku, což po zoufalém začátku opravňovalo k malé spokojenosti.

Sportovní rok uzavřeli tepličtí fotbalisté 26.prosince 1986 v premiérovém ročníku halového turnaje o pohár ředitele koncernového podniku Sklotas Teplice ve zbrusu nové sportovní hale v Trnovanech. Za účasti čtyř celků skončili žlutomodří na druhém místě za vítězným Baníkem Most.


1987

Fotbalový rok zahájili žlutomodří hned 2.ledna 1987 na halovém turnaji v Lounech. Poté již přišla na řadu obvyklá zimní příprava. Trenér Rubáš již v kádru neměl Jiřího Maligu, místo něj ale mohl přivítat navrátilce z vojny Luďka Jánského a dvě posily ze Sparty Vlastimila Caltu a Luboše Poláka. Mužstvo se již tradičně zúčastnilo turnaje o pohár Vítězného února, kde skončilo čtvrté.

Jarní část 1.národní ligy začínala v polovině března a tepličtí přivezli bod z Tábora za výsledek 1:1. Pět tisíc diváků na Stínadlech bylo zvědavo na ambiciózního nováčka ze Slušovic. V zajímavém střetnutí vyhráli skláři 3:1. Po výhrách 1:0 v Porubě a doma s Frýdkem-Místkem se teplický tým dostal na pouhé tři body od vedoucího Brna a zdálo se, že by opět mohl zaútočit na špici. Ze sna jej probudila porážka 0:3 v Mladé Boleslavi. Ještě výhra 3:1 v Xaverově mohla svádět k optimismu, ale pak přišel nečekaný strmý pád dolů. Po domácí remíze 1:1 s Libercem následovalo neuvěřitelných šest porážek v řadě. Před posledním kolem, kdy tepličtí zajížděli na půdu postupujícího Hradce Králové, hrozil žlutomodrým reálně sestup. V Hradci potřeboval Sklo Union nutně získat alespoň jeden bod. V průběhu zápasu domácí vedli již 3:1, ale střelecky disponovaný Milan Vízek třemi góly zachránil žlutomodré v soutěži. Pravdou je, že poslední gól padl až ve čtvrté minutě nastavení a domácí diváci dávali zřetelně najevo, že si o tom myslí své. Tepličtí skončili v tabulce na jedenácté příčce, bod před sestupující Porubou, dolů šli ještě Žatec a Třinec. Střelecky se nejvíce dařilo Milanu Vízkovi, který nastřílel 14 gólů. Po skončení sezóny se s týmem rozloučil trenér Rubáš, na jeho místo se po čtyřech letech vrátil František Cerman.

Nedařilo se ani béčku, které v divizi skončilo poslední a sestoupilo do krajského přeboru. Žáci na přeboru Čech a Moravy skončili čtvrtí.

Cílem pro nový soutěžní ročník bylo zkonsolidovat tým s výhledem na případný postup v horizontu tří let. Trenér Cerman zařadil do sestavy talentované mladíky Mariána Chlada a Jiřího Nováka. V přípravném období se tým zúčastnil zájezdu do Polska a turnaje o pohár Děčínské kotvy, kde se umístil na třetím místě. V Českém poháru žlutomodří vypadli hned v prvním kole, kdy překvapivě neuspěli na půdě divizního Nýrska.

Rozpačitě mužstvo vstoupilo i do mistrovských bojů. Na úvod remizovalo doma 1:1 s Táborem a 0:0 ve Slušovicích. Po výhře 3:1 nad Frýdkem-Místkem si žlutomodří dojeli pro debakl 0:4 do Havířova. Pak se ale týmu začalo dařit. Mladou Boleslav poslali tepličtí domů s výsledkem 3:0, stejné skóre svítilo na ukazateli v Ústí nad Labem a Xaverov skláři rozdrtili 5:1. Skláři poskočili v tabulce na čtvrté místo, ale porážky 1:2 v Liberci a 0:1 doma s Gottwaldovem zchladily optimismus. Po výprasku 0:4 v Brně se žlutomodří revanšovali doma, když porazili České Budějovice 5:2. V té době začínala vyplouvat na povrch aféra ze závěru loňského soutěžního ročníku, kde vedle hlavních aktérů České Lípy a Poruby figurovaly také Teplice. Skláři vyhráli v České Lípě 3:0, ale vítězství příliš netěšilo, neboť ta už měla několik hráčů mimo hru. Po vítězství 2:1 nad Chomutovem přišel verdikt disciplinární komise. Česká Lípa byla vyloučena z 1.národní ligy, její výsledky anulovány, totéž platilo i pro Porubu ve 2.národní lize. Teplice byly za spoluúčast ve zmíněné aféře potrestány odebráním 6 bodů a trojice hráčů Vladimír Počta, Vlastimil Calta a Petr Němec 7 měsíců zákaz hraní soutěžních utkání. To byla velká rána do plánů trenéra Cermana. Ve zbývajících dvou podzimních utkáních tepličtí prohráli 1:2 v Opavě a remizovali 0:0 doma s Plzní.

S rokem 1987 se mužstvo rozloučilo na druhý svátek vánoční vítězstvím na halovém turnaji o pohár ředitele k.p. Sklotas Teplice v trnovanské sportovní hale. Před funkcionáři klubu a trenérem Cermanem stál nelehký úkol, na jarní soutěž nahradit tři opory a nezapadnout do sestupových vod.


1988

Jedinou zimní posilou týmu byl brankář Milan Švec. Vedení oddílu zažádalo o prominutí poloviny trestu pro distancované klíčové hráče, leč bez úspěchu. Trenér Cerman tak musel pracovat s tím, co měl. Mužstvo se nezúčastnilo žádného zimního turnaje, formu ladilo v přípravných utkáních.

Jarní mistrovskou část zahájil Sklo Union v Táboře a prohrál zde 1:3. Tento výsledek jakoby předznamenal, jak bude vypadat teplické jaro. Nemastné, neslané výkony bez patřičné šťávy. Za celé jaro se teplickým podařilo vyhrát pouze ve třech zápasech, doma s Havířovem 2:0 a Libercem 3:2, venku 1:0 v Chomutově. Trojice Počta, Calta a Němec se vrátila až na poslední kolo, kdy žlutomodří hráli v Plzni. V konečné tabulce obsadili tepličtí předposlední 14.místo, bod před posledním Ústím. Naštěstí bylo dlouho dopředu známo, že z 1.české národní ligy sestoupí pouze jeden tým, a to byla vyloučená Česká Lípa.

Béčku se nepodařil návrat do divize, skončilo v krajském přeboru na pátém místě. Ani mládežnickým celkům se nijak významně nevedlo.

Po letní přestávce nastoupil do přípravy částečně obměněný tým. Odešli talentovaní mladíci Jiří Novák a Marián Chlad, hostování ukončil Tibor Notin. Novými hráči kádru byli Jaromír Belšán, Viktor Stareček, Petr Vojíř, navrátilec Vratislav Havlík, v říjnu přišel Miroslav Černý. Mužstvo v letním období absolvovalo úspěšně dva turnaje. Pohár Děčínské kotvy žlutomodří vyhráli a na silně obsazeném turnaji o pohár primátora Drážďan podlehli ve finále Sigmě Olomouc 1:3, když předtím zdolali nizozemský Maastricht 4:1.

Hned po návratu z Drážďan tepličtí trochu překvapivě vypadli v Českém poháru s béčkem Chomutova 0:1, byť za domácí nastoupila řada hráčů z prvního týmu. Do nového ročníku 1.národní ligy vstoupili žlutomodří porážkou 0:1 v Českých Budějovicích. Doma stejným výsledkem zdolali Opavu, když se trefil Vlastimil Calta. Po remíze na hřišti nováčka KS Brno 1:1 si skláři bez problémů poradili s Brandýsem 3:1. Také další domácí zápasy zvládli tepličtí bez ztráty kytičky, postupně porazili Tábor 3:0, Liberec 4:1, zásluhou hat-tricku Miroslava Černého Slušovice 4:0, Ústí a Havířov 2:1. Když se k tomu připočetly remízy 1:1 z Xaverova, 2:2 z Frýdku-Místku a 0:0 z Chomutova, tak žlutomodří v podzimní tabulce vystoupali na páté místo. S výkony mužstva vládla relativní spokojenost, zejména domácí herní projev byl jiný než v minulých sezónách. Fanoušci byli zvědavi, zda tým vydrží v předvedených výkonech i na jaře. Rok zakončilo mužstvo na halovém vánočním turnaji o pohár ředitele k.p.Sklotas.

Na stadiónu na Stínadlech byla prováděna částečná rekonstrukce povrchu v ochozech. K tomu se váže komická historka. Při podzimním utkání se Slušovicemi byla právě z důvodu prací na povrchu ochozu uzavřena polovina hlavní tribuny, přesto si tam jeden z prodejců otevřel stánek s občerstvením.

Zvláštností podzimu byl zrod C-týmu dospělých. Stalo se tak paradoxně v rozehrané soutěži. V okresním přeboru působil tým Rudá hvězda Teplice, který svá domácí utkání hrál na hřišti v Újezdečku. Po dohodě se Sklo Unionem a posvěcením fotbalových orgánů došlo od 6.kola okresního přeboru ke změně, kdy Rudá hvězda začala působit jako Sklo Union Teplice C. Popravdě řečeno, pochopit smysl tohoto úkonu je i po letech složité. Výkonnostně nemohli hráči z okresního přeboru nijak pomoci druholigovému týmu a čert ví, co tehdejší funkcionáři zamýšleli. Buď jak buď, céčko bylo na světě a bylo nutné s ním počítat.


1989

Do nového roku 1989 vstoupil teplický tým prakticky nezměněn. Trenér Cerman už mohl počítat s Jiřím Bečvaříkem, kterému vypršel disciplinární trest. Příprava probíhala v domácích podmínkách, krátké soustředění s třemi zápasy absolvoval tým v NDR. Před zahájením jarních mistrovských bojů porazili žlutomodří v přátelském zápase sovětský celek Desna Černigov 1:0.

K prvnímu utkání 1.národní ligy přijely do Teplic České Budějovice a přesto, že tomu průběh utkání nenasvědčoval, tak hosté zde zvítězili 3:0. Po porážce 0:2 v Opavě se skláři radovali z prvních jarních bodů až ve třetím kole, kdy doma zdolali KS Brno 1:0. Po získaném bodě v Brandýse hráli tepličtí dvakrát doma, ale nevytěžili z toho nic. Shodně prohráli s Mladou Boleslaví a Brnem 0:1. Bylo vidět, že podzimní slušná forma je pryč a neefektivní hra se propadla do podprůměru. Ve zbývajících utkáních se teplickému týmu podařilo vyhrát už jen dvakrát, s Xaverovem 2:1 a Gottwaldovem 1:0. Ve 28.kole 10.června 1989 zajížděli žlutomodří k derby do Ústí nad Labem, domácí potřebovali body jako sůl. V bojovném utkání se oba týmy rozešli smírně 2:2 a z přítomných 1500 diváků nikoho ani ve snu nenapadlo, že tento zápas bude mít v brzké budoucnosti zásadní vliv na další chod obou klubů. V konečném pořadí obsadily Teplice desáté místo. Střelecky se nejlépe dařilo Radku Listopadovi a Milanu Vízkovi se 7 góly. Po skončení sezóny se s týmem rozloučil trenér Cerman a opory Petr Němec, Jindřich Bureš a Milan Vízek. Po 14 letech ve žlutomodrém dresu s aktivní činností skončil veterán týmu František Franke, který přešel na post asistenta trenéra.

Nijak slavně se nedařilo ani ostatním celkům Sklo Unionu. Béčko zapadlo do průměru krajského přeboru, dorost se stěží zachránil v dorostenecké lize. Pouze nově vzniklé céčko zvítězilo v okresním přeboru a postoupilo do I.B třídy.

Novým trenérem týmu se stal Jaromír Mixa. V kádru se objevil nový muž Oldřich Bernard, z vojny navrátilec Roman Jurenka a nedávní dorostenci Ladislav Doseděl, Martin Vrtiška, Václav Jirát. V přípravě tepličtí porazili dánský celek IVI Idestrup 7:0 a formu ladili na zájezdu v Maďarsku. V Českém poháru nepřežili skláři první kolo, když podlehli divizní Lokomotivě Kladno 1:2.

Také do nového ročníku 1.národní ligy vstoupil tým porážkou, v Havířově podlehl 0:2. Po dvou remízách 1:1, doma s Českými Budějovicemi a v Opavě, zdolali žlutomodří doma Chomutov 1:0 gólem Romana Jurenky z penalty. Po porážce doma 0:2 s Hradcem Králové a 2:4 v Brandýse vyhráli tepličtí 2:1 nad Kladnem a překvapivě také 1:0 v Gottwaldově.

Jenže to už se nad teplickým klubem začala stahovat černá mračna v podobě vyšetřování „ústecké aféry“. Spartak Ústí nad Labem byl obviněn, že jeho funkcionáři upláceli zápasy minulého ročníku 1.národní ligy. Kriminálka si odvezla k výslechu čtyři hráče Teplic Vladimíra Počtu, Milana Švece, Jaroslava Uličného a Zbyňka Záveského, kterým funkcionáři klubu iniciativně zastavili činnost. Zdecimovaný tým v Pardubicích prohrál 2:5 a 5.října 1989 rozhodla disciplinární komise o vyloučení teplického týmu z 1.národní ligy, tak jako předtím Frýdek-Místek a následně také Gottwaldov.

Klub stál před těžkým rozhodnutím, co dál. Zbývající hráči mohli omezeně nastupovat za béčko, ale to pochopitelně nebyla adekvátní náhrada. Hrozilo, že v zimě se kádr týmu rozpadne a hráči se rozejdou do jiných klubů. Charakter prokázal Vlastimil Calta, který veřejně prohlásil, že klub nenechá na holičkách. Kdoví, jak by vše dopadlo, kdyby 17.listopadu 1989 nezačala sametová revoluce a s ní následně spojené politické změny ve státě. Koncem roku se začalo proslýchat, že vyloučené týmy by se mohly do soutěže vrátit.

Poslední fotbalovou akcí roku z pohledu klubu byl halový vánoční turnaj o pohár ředitele k.p. Sklotas, který teplické áčko vyhrálo před starou gardou klubu, Baníkem Most a VTJ Dejvice.


1990

Rozsáhlá amnestie z počátku roku se dotkla i sportovního světa. Výkonný výbor ČFS vrátil vyloučené týmy do 1.národní ligy s tím, že jim bude odečteno 6 bodů, ale potrestaní hráči paradoxně omilostněni nebyli. Trenér Mixa stál před nutnou potřebou doplnit tým o kvalitního brankáře. Podařilo se angažovat zkušeného Juraje Šimurku. Před mužstvem stála povinnost dohrát také podzimní utkání, což představovalo jarní maratón v podobě 21 mistrovských zápasů. V zimní přípravě tým startoval na turnaji Agro Turnov, kde obsadil osmé místo z jedenácti mužstev. Před jarním startem se tepličtí utkali s Dynamem Drážďany, které zdolali 2:1 a s rakouským Ybbsem vyhráli 3:1.

Jarní mistrovské boje zahájili žlutomodří dvěma výhrami 1:0 s Havířovem a Mladou Boleslaví. Po porážkách v Budějovicích a doma s Xaverovem tepličtí porazili 3:0 Opavu a vyhráli 3:1 ve Frýdku-Místku.

K 1.dubnu 1990 došlo k významné události, fotbalový klub se odpojil od tělovýchovné jednoty a vydal se na cestu samostatného hospodaření. Došlo tak ke změně názvu z TJ Sklo Union Telice na FK Sklo Union Teplice.

Anglický systém středa – neděle byl náročný a tak nebylo divu, že výsledky byly střídavé. Kuriózní byly čtyři nerozhodné zápasy za sebou, 0:0 ve Slušovicích, 1:1 s Brandýsem, 2:2 v Kladně a 0:0 doma s Plzní. Nepříjemné byly v závěru soutěže dva debakly 0:4 v Xaverově a v Plzni. To už ale byli všichni v klidu, protože dávno dopředu bylo jasné, že sestoupí jen Frýdek-Místek, který po bodovém odpočtu zůstal na stavu -1 bod. Žlutomodří skončili na dvanáctém místě, když nejlepším střelcem mužstva byl s 8 góly Vlastimil Calta.

Potěšující byl postup céčka do I.A třídy a zejména vítězství mladších žáků ve finále o titul mistra republiky nad Spartakem Trnava 4:0.

Zajímavou novinkou na trhu byl v některých teplických prodejnách masa a uzenin „Klubový salám“. Byl podobný šunkovému a obal měl potištěn názvem a logem klubu.

Po letní dovolené přivítal trenér Mixa v kádru dva brankáře, kteří se vrátili z vojny, Rudolfa Tvrze a Martina Lugera. Naopak v týmu již nebyl Juraj Šimurka, který se ve zlém rozešel s některými funkcionáři. Další novou tváří byl středový hráč Jan Komůrka. Svěřenci trenéra Mixy byli nejmladším týmem 1.národní ligy. Letní příprava byla zakončena krátkým zájezdem do Rakouska, kde tepličtí sehráli dva zápasy. V Českém poháru žlutomodří přešli přes Varnsdorf výhrou 2:0, ale ve druhém kole byli vyřazeni v Turnově, kde po výsledku 2:2 byli v penaltovém rozstřelu šťastnější domácí.

Start do 1.národní ligy se týmu nepodařil a od počátku bylo jasné, že mladé mužstvo bude mít velké starosti. V Opavě se prohrálo 0:2, doma s Drnovicemi remíza 0:0. V dalším kole vyfasovali tepličtí nářez 0:5 v Havířově. Proti Brandýsu se konečně podařilo skórovat, jenže nakonec z toho byla jen remíza 2:2. Po dalším výprasku 0:5 v Českých Budějovicích se mužstvo propadlo na poslední místo. S Kladnem doma 2:2 bylo málo, ale výhra 1:0 ve Slušovicích velmi potěšila. Jenže v Neratovicích bylo opět zle, prohra 1:4 bolela. Body s Mladou Boleslaví zachránil pět minut před koncem Luděk Jánský. Nadějná remíza 1:1 v Pardubicích byla podpořena jasnou výhrou 3:0 nad Xaverovem. Následovaly tři porážky v řadě, 1:2 v Liberci, 0:1 doma s Plzní a 1:3 ve Zlíně. Trochu radosti přineslo poslední kolo, kdy žlutomodří doma rozebrali Chomutov a vyhráli 3:0. Podzimní konečné třinácté místo se čtyřbodovým náskokem před sestupovými příčkami k velkému optimismu rozhodně nesvádělo. Trenér Mixa a s ním celé vedení měli o čem přemýšlet.


1991

Teplický fotbal neměl počátkem roku peněz nazbyt, spolupráce se sklárnou skomírala a začaly prosakovat informace o možném spojení s žateckým vojenským oddílem. Jediným cílem svěřenců trenéra Mixy do jarních bojů byla záchrana v 1.národní lize. Kádr opustila nejzkušenější opora Vlastimil Calta, posilou byl ústecký útočník Jaroslav Hauzner. K získání herní formy sloužily zápasy Poháru SHD, kde tepličtí nakonec skončili na třetím místě. Koncem února sehrály Teplice dva přátelské zápasy v německé Elsterwerdě a poté již přišla mistrovská utkání. Domácí zápasy se hrály v neděli dopoledne současně s tehdy velmi navštěvovanou burzou v okolí stadiónu, z něhož se potichu vytratil název „Stadión 9.května“.

Start se vůbec nepodařil. Po hubené domácí plichtě 0:0 s Opavou prohráli žlutomodří na půdě Drnovic 1:2. Havířov si ze Stínadel odvezl výhru 2:0, v Brandýse žlutomodří podlehli 1:3 a České Budějovice z Teplic vezli body za vítězství 2:0. Jeden bod z úvodních pěti zápasů přikoval teplické mužstvo na sestupovou pozici. Zlepšení nastalo až koncem dubna. Z Kladna přivezli tepličtí bod za 1:1, doma zdolali s vypětím sil Slušovice 2:1, a výhra 2:0 nad Neratovicemi už byla z kategorie klidnějších. V Mladé Boleslavi měl tým na výhru, ale musel se spokojit s bodem po výsledku 2:2. Stejně ohrožené Pardubice žlutomodří doma zdolali 4:2, když už vedli o čtyři góly. Situace v tabulce byla nadějnější, ale rozhodně ne klidná. Na půdě Xaverova přišla sprcha, porážka 3:6 byla ještě milosrdná. Po vítězství 2:0 nad Libercem prohráli tepličtí podle očekávání v Plzni 0:3. Chléb se lámal v předposledním kole doma se Zlínem. Žlutomodří nutně potřebovali vyhrát, ale zápas nezvládli psychicky a porážka 1:3 byla kritická. Pro záchranu bylo nutné v posledním zápase vyhrát v Chomutově a ještě spoléhat, že Plzeň porazí Pardubice. Žlutomodří v Chomutově sice vyhráli 1:0, ale Pardubice potřebný bod v Plzni uhrály a bylo hotovo. Po 44 letech se teplický klub propadl až do třetí výkonnostní soutěže. Trenér Mixa skončil své působení u teplického týmu. Hrstka fanoušků, která ještě klub neopustila, si kladla otázky, co bude dál.

Po 25 letech byla ukončena spolupráce s firmou Sklo Union a teplický fotbal se opravdu spojil s žateckými vojáky. Nový název klubu od léta 1991 zněl FK VTJ Teplice. Až dosud v divizi působící žatecký tým se stal béčkem FK VTJ, stávající béčko Sklo Unionu v krajském přeboru se změnilo na FK VTJ Teplice C a stávající céčko sestupující z I.A třídy bylo zrušeno s tím, že hráči přešli do nového klubu Glavunion Teplice.

Novým trenérem byl jmenován Milan Bokša, jeho poradcem se stal na krátký čas Josef Masoupust. Trenér Bokša při zahájení letní přípravy přivítal v kádru dvojici ukrajinských hráčů Oleksandr Janovyč a Jaroslav Grinišin, z Brna přišel Svatopluk Habanec a v kádru se také objevil útočník Tomáš Fidra. Prvním soutěžním utkáním nové sezóny byl zápas 1.kola Českého poháru na hřišti Lokomotivy Kladno. Tepličtí sice vyhráli 2:1, ale uřízli si pořádný kus ostudy. Během zápasu přišel na hřiště střídající Luděk Jánský, jenže toho zapomněl vedoucí mužstva uvést do zápisu o utkání. Po skončení zápasu chtěli tepličtí funkcionáři Jánského dodatečně dopsat, ale rozhodčí Svoboda jim to neumožnil. Domácí pochopitelně podali protest a STK výsledek kontumovala ve prospěch Lokomotivy Kladno.

Do ČFL vstoupili tepličtí třemi výhrami a vypadalo to, že návratu do druhé ligy nic nebude bránit. Ale pak se začaly dít věci. Doma s Táborem remíza 1:1, porážka v Turnově 0:1. Výhra 5:1 nad Viktorií Žižkov pouze pozdržela sešup tabulkou dolů. V Jablonci tepličtí obdrželi výprask 0:4, navíc byli čtvrt hodiny před koncem vyloučeni Vladislav Mikiska a brankář Martin Luger. Jelikož Teplice už nemohly střídat, tak zápas musel dochytat Tomáš Fidra. S Blšany tepličtí nedokázali prostřelit brankáře Chvalovského a prohráli 1:2.

Nedobrá situace v klubu vyvrcholila počátkem října. Hráči nebyli spokojeni s prací výboru klubu a pohrozili, že nenastoupí k utkání se Sušicí, pokud nedojde k razantním změnám. Výbor odstoupil a situace byla hrozivá. Rozhodovalo se, zda klub přežije či zanikne. Po dramatické valné hromadě začalo nové vedení pomalu tahat klub z nejhoršího. V čele stanul nový předseda Milan Keller.

Mužstvo pokračovalo v soutěži. Se Sušicí doma hrálo 1:1, v České Lípě prohrálo 1:2. Po domácí remíze 2:2 s Neratovicemi přišla konečně výhra nad béčkem Dukly 1:0. Zápas v Rakovníku byl z kategorie úděsných. Rozhodčí Roman Berbr vyloučil teplickým postupně čtyři hráče a tak nebylo divu, že domácí vyhráli 1:0. Po domácí porážce 2:3 s béčkem Slavie se podařilo stejným výsledkem vyhrát na Motorletu a nejhorší podzim v dějinách klubu mužstvo zakončilo domácí remízou 1:1 proti Příbrami. Teplice skončily v podzimní tabulce na desátém místě a blíž než k čelu tabulky měly k příčkám znamenající sestup do divize. Na všechny, kteří v klubu zůstali, čekala velice krušná zima.


1992

Po bouřlivém podzimu nastal čas pomalého stabilizování klubu. Situace nebyla jednoduchá, peněz se nedostávalo. V kádru došlo k několika změnám. Odešli Miroslav Černý, Oleksandr Janovič, Miroslav Janota, Miroslav Paták, Jan Komůrka. Nahradili je brankář Josef Novák, Pavel Leden, Petr Kolda,Ivan Kopecký, Zdeněk Kotalík, Zdeněk Rollinger a Pavel Verbíř. Trenér Bokša připravoval mužstvo na jarní boje v domácích podmínkách, formu týmu zkoušel v utkáních Poháru DÚK, kde mužstvo obsadilo třetí místo.

Start do jarní sezóny nebyl nikterak oslnivý. Po úvodní porážce 0:2 v Karlových Varech se podařilo doma udolat béčko Hradce Králové 1:0. Následovala prohra 1:2 v Táboře a stejným poměrem tepličtí porazili doma Turnov. Zápas na Žižkově byl ukázkovým příkladem zářezu rozhodčích. Hlavní Veltruský a asistent Hamza svými verdikty dotlačili domácí Viktorii k výhře 2:1. Jablonec na Stínadlech vyhrál 2:0 a situace v tabulce nebyla nijak lichotivá. Pak už se ale výsledkově začalo dařit lépe. Osm zápasů bez porážky znamenalo posun tabulkou vzhůru. Po zakolísání v Edenu se Slavií B 2:3 se „tepličtí vojáci“ rozloučili se sezónou vítězstvím 4:0 nad Motorletem a remízou 0:0 v Příbrami. Konečné osmé místo bylo odrazem situace kolem teplického fotbalu. Střelcem týmu se stal s 12 góly Tomáš Fidra.

Béčko, hrající v Žatci se s problémy zachraňovalo v divizi, céčko v I.A třídě ukončilo po čtyřech letech svojí činnost, hráči se rozprchli a soutěž byla převedena do Hvězdy Trnovany. Zklamáním bylo beznadějně poslední místo pro dorostence v lize. Naopak velmi potěšil zisk titulu mistra republiky v kategorii starších žáků, kteří ve finále zdolali Inter Bratislava 2:1.

Letní přípravu na nový soutěžní ročník zahájil trenér Bokša s posilou na brankářském postu Oleksandrem Krasnožonem a nadějnými mladými hráči Ladislavem Dosedělem, Radkem Diveckým a Přemyslem Vavřičkou. Přípravu zakončili tepličtí účastí na memoriálu Jiřího Grunda v Děčíně, kde skončili třetí.

V prvním mistrovském utkání tepličtí zklamali, když doma podlehli VTJ Karlovy Vary 2:4 a pesimisté říkali, že mužstvo na postup mít nebude. Ve druhém kole tepličtí přivezli z Českých Budějovic ztracené body zpět, když zdolali béčko Dynama 4:2. Rozpačité domácí remízy 1:1 s Příbramí a Neratovicemi nahradilo mužstvo vítězstvím 1:0 v Blšanech gólem Svatopluka Habance. Teplický stroj se postupně rozjížděl, Lokomotivě Kladno nadělil 6:0, Náchodu, Mladé Boleslavi a Táboru 4:0. V utkání s VS Tábor vstřelil Pavel Verbíř gól už v deváté vteřině zápasu, což je nejrychlejší branka v historii klubu, a poté ještě dva přidal. Také z venku tepličtí vozili výhry, 2:1 ze Slavie, 3:2 z Turnova. Trochu zklamáním mohly být remízy 1:1 doma s Roudnicí, 0:0 v Českém Brodu či 2:2 v České Lípě, kde se už vedlo o dva góly. Naopak v zápasech doma s Duklou B 2:0 a v Mostě 1:1 si tým body musel vydřít až v závěru.

Mužstvu se dařilo i v Poháru ČMFS, když nejprve vyhrálo 3:2 v Mostě a poté doma postupně zdolalo Benešov 2:1, Brandýs 3:2 a prvoligové Vítkovice 1:0 a mohlo se těšit na jarní čtvrtfinálový los. Suma sumárum tepličtí od prohrané premiéry po celý podzim nepoznali hořkost porážky. Druhé místo jen o skóre za Blšany v podzimní tabulce dávalo tušit, že postup do druhé ligy by neměl uniknout. V té době bylo známo, že Československo jako státní útvar končí a tento fakt se pochopitelně musel dotknout také fotbalových soutěží. Z ČFL měly zajištěný postup první tři týmy, čtvrtý měl ještě možnost vybojovat postup v baráži. Úkol do příštího roku byl zcela jasný, postoupit do druhé nejvyšší soutěže.

Perličkou roku 1992 byla skutečnost, že v tomto roce teplický tým nesehrál ani jedno mezinárodní utkání. Během podzimu zahájil svojí činnost Fan club, jehož spoluzakladatelem byl uznávaný sportovní redaktor František Bílek.


1993

Do nového roku se v teplickém týmu událo několik změn. Odešel Vratislav Havlík, novými hráči byli Jindřich Hefner, Radim Šulek a posléze také Dalibor Matouš. Mužstvo během zimní přípravy sehrálo několik přátelských utkání, mimo jiné porazilo německou Riesu 3:1 a dánský Kastrup BK 6:2.

Soutěž začínala už koncem února a tepličtí zahájili sérií výher. Nejprve vyhráli 2:1 v Mladé Boleslavi, pak stejným výsledkem zdolali doma Most, z Karlových Varů vezli body za výsledek 2:0 a na béčku Českých Budějovic si smlsli 3:0. Pak se na chvíli vítězný stroj zadrhl. Remíza 1:1 v Příbrami ještě ušla, ale ve šlágru jara tepličtí doma prohráli 1:2 s Blšany. Po porážce 0:1 v Neratovicích se zdálo, že Teplice budou mít s postupem ještě problémy. Ale pět výher v řadě bylo pádnou odpovědí. Razítko na postup bylo uděleno 22.května 1993, kdy tepličtí doma zdolali 1:0 Turnov brankou Ivana Kopeckého a 500 diváků na Stínadlech si mohlo spolu s hráči vychutnat postupovou radost. Ve zbývajících zápasech Teplice remizovaly v Táboře s Duklou B 2:2 a doma zdolaly Český Brod 5:1 a Slavii B 3:1. V konečné tabulce obsadil tým ze Stínadel druhé místo za vítěznými Blšany jen vinou horšího skóre. Nejlepším střelcem byl Pavel Verbíř, který zatížil konta soupeřů 21 brankami.

Ve čtvrtfinále Poháru ČMFS předvedly třetiligové Teplice skvělý výkon proti prvoligovému Boby Brno a nezaslouženě prohrály 0:1, když o branku hostí se velkou měrou přičinil rozhodčí Ulrich, který nařídil proti domácím hodně problematický pokutový kop.

Ke svému konci dospěla po dvou letech spolupráce s žateckými vojáky. Na mimořádné schůzi došlo ke spojení teplického klubu se Spartakem Bystřany, který financoval mecenáš Petr Frydrych. Předsedou klubu s novým názvem FK Frydrych Teplice se stal František Hrdlička. V tu chvíli nikdo netušil, že tento muž bude řídit klub 21 let až do své předčasné smrti.

Béčko, hrající celý ročník v Žatci, odehrálo poslední mistrovské utkání symbolicky na Stínadlech a podařilo se zachránit divizní soutěž. Dorost se po roce vrátil do nejvyšší dorostenecké soutěže.

Do přípravy na druhou ligu nastoupilo trenéru Bokšovi několik nových hráčů. Byli to Michal Seman, Adam Prokš a navrátilec Miroslav Paták. V průběhu podzimu ještě přišel Jiří Kabyl. Trenér Bokša také mohl sáhnout do divizního béčka, které se vytvořilo z kádru Spartaku Bystřany. V přípravě mužstvo zdolalo německý Chemnitz 2:0 a obsadilo třetí místo na turnaji v Rakovníku. V Poháru ČMFS počátkem srpna Teplice vyřadily Pelikán Děčín 5:0 a Chomutov 1:0.

Do druhé ligy mužstvo vlétlo jako kometa. Po úvodní výhře 2:0 nad Bohumínem zdolali tepličtí v Praze Xaverov vysoko 4:0. Ve třetím kole přivítaly Teplice na Stínadlech ambiciózní Jablonec. Před 7 000 diváky se domácí vypjali ke skvělému výkonu a gólem Radka Diveckého vyhráli 1:0. První místo v tabulce svádělo k optimistickým vyhlídkám, leč trenér krotil emoce a měl věru proč. Další výsledky už tak oslnivé nebyly. Po první porážce s LeRK Brno 0:1 tepličtí sice zdolali doma Kladno 1:0, ale s Brandýsem pouze remizovali 0:0. Po vítězství 3:1 ve Znojmě přijel do Teplic Benešov. Domácí přišli o výhru v předposlední minutě.

Ve třetím kole Poháru ČMFS vidělo 8 500 diváků na Stínadlech srdnatý boj Teplic se Spartou. Hosté vyhráli 2:1 gólem z poslední minuty. Nikdo netušil, že do konce podzimu již tepličtí nevyhrají, leč bylo to tak. Domácí porážka 2:3 s Blšany byla nepříjemná, rovněž tak pouhé remízy 0:0 s Turnovem a 1:1 s Třincem byly ztrátami. Tři shodné venkovní porážky 1:2 v Pardubicích, Opavě a Frýdku-Místku přispěly k tomu, že mužstvo se po nadějném začátku propadlo v podzimní tabulce na sedmé místo. Po domácí remíze s Třincem byl odvolán trenér Bokša a mužstvo v posledním podzimním utkání vedl asistent Přemysl Bičovský. Nutno popravdě přiznat, že tým na víc než střed tabulky neměl.


1994

Novým trenérem týmu byl jmenován František Cerman, který se tak ujal této role potřetí. Změny v týmu byly zejména na brankářském postu. Josefa Nováka a Oleksandra Krasnožona nahradila dvojice Miroslav Bednařík a Zdeněk Divecký. Výraznou posilou zadních řad se stal Zdenko Frťala, do útoku přišel Marián Bedrich. Trenér Cerman do zimní přípravy zařadil mimo jiné zájezd do německé Jeny. Zde žlutomodří nejprve podlehli amatérskému týmu Carl Zeiss Jena 1:5, o den později remizovali s áčkem 0:0.

Jarní mistrovské boje zahájily Teplice dobře. Nejprve přivezli z Bohumína výhru 1:0, následně doma udolali 2:1 Xaverov a dvěma góly Michala Semana porazili brněnský LeRK. Dál už to tak veselé nebylo. Na Kladně utrpěli tepličtí debakl 1:4, v Brandýse zbytečná porážka 0:2 a doma se Znojmem zachraňoval v poslední minutě Zbyněk Záveský remízu 3:3. Na hřištích dvou aspirantů postupu se žlutomodrým nedařilo, v Jablonci se prohrálo 1:3 a v Benešově vysoko 0:4. Po remíze 0:0 doma s Havířovem a porážce 1:2 v Blšanech se tepličtí konečně dočkali vítězství. Na Stínadlech Pardubice prohrály 2:5. Po dalších třech remízách ukončili tepličtí soutěž domácí výhrou 1:0 nad Frýdkem-Místkem. Konečné osmé místo odpovídalo možnostem mužstva. Střelecky se nejvíce dařilo Pavlu Verbířovi s 15 góly.

Béčko se v divizi rozhodně neztratilo a obsadilo solidní čtvrté místo. Dorost se pohyboval uprostřed dorostenecké ligy.

Do následující sezóny potřeboval trenér Cerman tým posílit. Přišli zkušení hráči, brankář Luděk Jelínek, do zálohy ztracený syn Pavel Fasner, dále útočníci Zdeněk Urban a Rostislav Broum. Mužstvo se zúčastnilo dvou letních turnajů. Ve Studené a v Blšanech skončilo druhé, když ve finále nestačilo na blšanské chmelaře. V prvních dvou kolech Poháru ČMFS tepličtí vyřadili Litoměřice 3:0 a Most 1:0.

V polovině srpna zahájil nový ročník 2.ligy. Soutěž byla přechodně rozšířena na osmnáct týmů a tak bylo potřeba dobře rozvrhnout síly. V prvním utkání v Karviné se žlutomodrým nedařilo a prohráli 0:2, když Pavel Verbíř neproměnil penaltu. Hned na to prezident klubu Frydrych nečekaně odvolal trenéra Cermana. Jeho místo zaujala dvojice Karel Vytisk a Přemysl Bičovský. Tepličtí porazili doma LeRK Brno 3:2, když hosté v závěru mohutně dotahovali. Po zbytečné porážce 1:2 v Kladně se podařilo přivézt bod z Blšan. Následné dva domácí zápasy žlutomodří nezvládli. Nejprve podlehli Uherskému Hradišti 1:2 a v derby nestačili na rozjeté Ústí nad Labem 1:3. Ústecký mecenáš Suchánek se hned nechal slyšet, že přebírají nadvládu nad severočeským fotbalem. Po další porážce 1:3 v Opavě už nebyl hezký pohled na tabulku. Navíc tepličtí vypadli z domácího poháru, když prohráli 0:2 s Unionem Cheb. Vzpruhou bylo vysoké vítězství 5:0 nad Frýdkem-Místkem. Po porážce 2:5 v Havířově se k týmu vrátil František Cerman. Tým pookřál a vyhrál tři utkání v řadě. Doma jasně 4:1 nad Pardubicemi, překvapivě 2:1 na půdě Xaverova a umordovaně 2:1 nad Turnovem. Bod z Příbrami za remízu 1:1 potěšil, rovněž tak domácí výhra 2:0 s Brandýsem. Závěr podzimu ale teplickým nevyšel. Zbytečně se prohrálo 0:1 v Uherském Brodě a stejným poměrem nečekaně také na Stínadlech s Třincem, byť hosté hráli od sedmé minuty pouze v deseti. Tyto dvě porážky srazily mužstvo v tabulce do nebezpečného sestupového pásma.

Na žlutomodré nečekala příjemná zima, trenér Cerman měl před sebou nelehký úkol. Vyvézt mužstvo rychle do klidného středu tabulky. Na vedení klubu také nečekaly lehké časy. Prezident Frydrych už nebyl schopen klub finančně kočírovat a jeho období v klubu bylo u konce.


1995

S novým názvem FK Teplice vstoupil klub do 50.roku své existence. Petr Frydrych již nebyl schopen financovat chod klubu a tak bylo nutné urychleně hledat nového partnera. Trenér Cerman přivítal v týmu několik hráčů na hostování, na přestupy nebyl dostatek finančních prostředků. V týmu se objevil brankář Libor Macháček, dále Zbyněk Rampáček, Josef Just, Bohuslav Pixa a Radek Kronďák. Mužstvo se v půli ledna zúčastnilo halového turnaje v Písku o pohár firmy Alea, kde se umístilo na prvním místě. V únoru bylo na programu týdenní soustředění v německé Elsterwerdě, spojené s třemi přípravnými zápasy.

Mistrovské boje byly zahájeny počátkem března a tepličtí v prvním utkání hostili Karvinou Vítkovice. Výhru 2:0 si zajistili až v závěru. V Brně proti LeRKu se žlutomodrým nedařilo a prohráli vysoko 0:4, navíc celý druhý poločas hráli v devíti hráčích. Proti Kladnu doma to nebyla těžká práce, výsledek zněl 3:0. V Uherském Hradišti to bylo podobné jako v Brně, také tepličtí dohrávali v devíti, porážka 0:2 byla milosrdná. Rozhořčený trenér Cerman po utkání konstatoval, že na Moravu nemá cenu vůbec jezdit. Situace v tabulce velela doma porazit obávanou Opavu. Žlutomodří vyhráli 2:1, když vítězný gól vstřelil tři minuty před koncem Zdeněk Urban z penalty. Následovala velmi důležitá výhra 2:1 ve Frýdku-Místku. Překvapením byla domácí porážka 1:2 s nenápadnou Příbramí. Ale pak už žlutomodří do konce soutěže neprohráli. Vyhráli 4:0 v Brandýse, 2:1 nad Uherským Brodem a Blšany. Sezónu zakončili v Ústí nad Labem, kde domácím vrátili podzimní prohru i s úroky, výhra 3:0 byla výmluvná. V tabulce se nakonec tepličtí vyhoupli na čtvrté místo a nejlepší střelec mužstva Pavel Verbíř se trefil v 17 případech.

Po dlouhé době se teplický stadión stal dostaveníčkem pro soutěžní utkání reprezentace. 25.dubna 1995 se v Teplicích hrálo utkání kvalifikace mistrovství Evropy hráčů do 21 let Česká republika – Nizozemsko s výsledkem 2:2.

Významnou událostí bylo nalezení strategického partnera. Byť to bylo tajemství, tak všichni okolo teplického fotbalu tušili, že novým vlastníkem se stane sklářský koncern Glavunion. Oficiálně se tak stalo počátkem srpna. Klub si mohl vydechnout, neboť po letech strádání a boje o holé přežití se dostal pod křídla významné firmy. Nový vlastník téměř okamžitě zahájil práce na rekonstrukci stadiónu Na Stínadlech. Stadión byl za dlouhá léta zchátralý černý scénář předpovídal i jeho uzavření.

Do letní přípravy se trenéru Cermanovi hlásilo několik nových tváří. Byli to brankář Jiří Krbeček, dále Jan Pejša, Milan Přibyl, Miroslav Chytra, Lubomír Kopas, René Šimek, z dorostu Pavel Sedláček a Ondřej Mikeš. Ačkoli to nikdo nechtěl říci naplno, tak cílem bylo zaútočit na postup do 1.ligy. Tým se zúčastnil dvou letních turnajů. V Blšanech po porážce od Slavie zdolal v boji o třetí místo Union Cheb. Ve Svádově na Memoriálu Vlastimila Rejmona žlutomodří ve finále porazili Pirnu 5:0.

V prvním utkání nového ročníku 2.ligy tepličtí doma zdolali Frýdek-Místek 1:0, když gól zaznamenal už ve druhé minutě Vladislav Mikiska. Také v Pardubicích tepličtí nezaváhali a odvezli si body za výhru 3:1. První ztrátou byla domácí remíza 0:0 s Třincem. V Blšanech rozhodl z penalty Pavel Verbíř. Pak přišly nečekané ztráty, doma s LeRKem prohra 1:2 a s Havířovem remíza 1:1. Po porážce 0:1 v Karviné se žlutomodří začali tabulkou propadat. Výhru 1:0 nad Benešovem zachránil v poslední minutě Zdenko Frťala, ale porážku 1:2 v Chrudimi nečekal téměř nikdo. Kdo by v té chvíli tušil, že tepličtí zbývajících šest utkání vyhrají. Nejprve Teplice doma udolaly 1:0 Příbram, pak přivezli cennou výhru 2:1 z Poštorné. V derby proti Ústí nad Labem se v sestavě objevil nový muž Bedřich Hamsa a podílel se jedním gólem na výhře 4:2. Také ze Slušovic se tepličtí vraceli s vítězstvím 2:1. Na souboj s Bohemians bylo na Stínadlech zvědavo 6 000 diváků, viděli dva góly z kopačky Zdenka Frťaly. V posledním utkání zvítězili žlutomodří v Turnově 1:0 a vyšplhali se na první místo v tabulce.

Také v Poháru ČMFS se Teplicím dařilo. Po výhře 4:1 v pražské Libuši a 2:1 v Mělníku si žlutomodří doma poradili s prvoligovým Chebem 4:1 a nakonec ještě vyhráli 1:0 na Julisce proti Dukle Praha. Jarní los čtvrtfinále byl i s teplickou účastí.

K 50.výročí založení klubu připravilo vedení příležitostné suvenýry a také knihu Pavla Bidermanna „Kdo to zavinil“, která zmapovala půl století trvání žlutomodrého klubu.

Do Teplic se vrátila fotbalová radost a postup do nejvyšší soutěže začal nabývat konkrétních obrysů.