/ FK Teplice – Historie – Předválečná historie fotbalu v Teplicích

Předválečná historie fotbalu v Teplicích

Počátek fotbalu v Teplicích

Fotbal se v Teplicích objevil na přelomu 19. a 20. století. Norové Kjevig a Stangelye spolu s pražským studentem Woltärem založili první teplický fotbalový klub Elektrotechniker FC, později zvaný Germania. Tento klub v roce 1899 pozval do Teplic k prvnímu zápasu pražský DFC, hosté zvítězili jasně 14:0. Následně byl založen druhý klub s názvem Viktoria. Oba kluby se v roce 1901 spojily a vytvořily nový klub Teplitzer FC 1901. Po dvou letech klub zanikl pro nezájem obyvatelstva o jeho zápasy. V roce 1900 byl založen další klub DFC Teplitz, jehož největším úspěchem bylo v roce 1902 vítězství nad Dresdner SC 1898 3:2.


Zrození Teplitzer FK 1903

V květnu 1903 byl z podnětu pana Kertschnera, v Teplicích dočasně působícího člena klbu Ballspielklub Leipzig, v hotelu Bahnhof založen nový fotbalový klub s názvem Teplitzer Fussballklub 1903. Klubové barvy byly zvoleny podle městských barev – modrá a bílá. Po komplikovaných začátcích bylo v listopadu 1904 vydáno klubu povolení k uspořádání utkání na hřišti za továrnou Bramsch. První oficiální zápas tak TFK 1903 sehrál 27.11.1904 proti Tetschner FK s výsledkem 2:2. Finanční situace klubu nebyla nikterak radostná a funkcionáři vymýšleli cokoliv ke zlepšení, mimo jiné prodej tištěných programů k utkáním. Prvním zahraničním soupeřem byl 11.6.1905 Hohenstaufen Dresden, tepličtí zvítězili 3:0. Teplický klub se postupně dostával do podvědomí fotbalového světa. Po přijetí do Rakouského fotbalového svazu v roce 1907, se v Teplicích představil anglický tým Notts Magdala Nottingham a domácí po dobrém výkonu podlehli 1:2. V roce 1908 bylo rozhodnuto o vybudování nového hřiště vedle Bramschovy továrny v ulici Eichwaldersrasse (dnešní Dubská). Po dvou letech bylo nové hřiště 15. a 16.5.1910 otevřeno dvojzápasem s rakouským týmem First Vienna, první zápas hosté vyhráli 3:1, druhý skončil 0:0. Teplický klub se v roce 1911 přihlásil do nově vzniklého německého svazu DFV a za zaznamenání stojí skvělé vítězství 4.0 nad Rapidem Wien. Krize, která dolehla na teplický klub v roce 1912, vedla k tomu, že existence klubu byla v ohrožení. Naštěstí se tuto situaci podařilo zvládnout a v desátém roce od založení si tepličtí mimo jiné poradili s Bayernem München 7:2. Začátek 1.světové války znamenal všeobecný fotbalový útlum, který se nevyhnul ani teplickému klubu. Hráči odcházeli na válečná bojiště a tak není divu, že poslední zápas sehráli tepličané 23.5.1915 proti SK Hagibor a následně na tři roky byla činnost klubu utlumena.


První roky po válce

Obnova činnosti klubu po skončení světové války nebyla jednoduchá. Bývalí funkcionáři již neměli zájem a tak muselo vzniknout nové předsednictvo. Fotbalová utkání byla obnovena na jaře roku 1919. Významným datem se stal 9.2.1919, kdy byl v Teplicích obnoven německý svaz DFV in ČSR. Ten již na podzim téhož roku zorganizoval mistrovství za účasti německých klubů působících v ČSR. Toto mistrovství se podařilo teplickému klubu vyhrát v sezónách 1920/21 a 1921/22. Mimo tyto triumfy dosahoval TFK významných úspěchů i v soubojích s rakouskými a německými soupeři, např. ceněná byla výhra 3:1 nad Hamburger SV či remíza 2:2 s TSV München 1860. Nutno však říci, že v létě 1921 začaly přicházet finanční potíže a divácká návštěvnost utkání poklesla.


Jihoamerické turné

Jihoamerický fotbal byl počátkem dvacátých let velkou neznámou. Přesto došlo k řadě jednání, z nichž vyplynul zájem o fotbalová klání. Původně měl toto turné absolvovat rakouský tým FK Amateure Wien, ale po jeho odřeknutí přislíbil účast teplický klub. V posledním utkání před zájezdem zdolali tepličtí 6.1 Guts Muts Dresden. Počátkem července 1922 se výprava vlakem dopravila do Nizozemska, kde již čekal parník Zeelandia. Ještě před naloděním sehráli tepličtí fotbalisté utkání v Rotterdamu, kde porazili domácí Feyenoord 5:2. 5.7.1922 vyplul parník s teplickou výpravou na dlouhou cestu přes oceán. Po krátkých zastávkách ve španělském Vigu, portugalském Lisabonu a na Kanárských ostrovech dorazil parník 28.7.1922 do uruguayského Montevidea a následně pokračoval do argentinského Buenos Aires. V přístavu byla výprava přivítána funkcionáři, fotoreportéry a davem dalších lidí. K prvnímu utkání s městským výběrem Buenos Aires došlo 6.8.1922, před zaplněným stadiónem předvedli tepličtí velmi dobrý výkon a domácí byli rádi za remízu 1:1. Druhý zápas proti národnímu týmu Argentiny skončil také 1:1. Další utkání, opět proti národnímu týmu Argentiny, skončilo zase nerozhodně, tentokrát 3:3. Následně se tým přesunul do Uruguaye, kde v utkání proti národnímu týmu poprvé na zájezdu prohrál 0:2. Přesto zanechali tepličtí výborný dojem a vedoucí výpravy dr.Stein byl přijat uruguayským prezidentem. Také odvetný zápas vyzněl pro Uruguay, porážka 1:5 byla poněkud překvapivá. Následovala cesta zpět do Argentiny, kde tepličtí zdolali B-tým Argentiny 6:3, ale zájem o teplické mužstvo už nebyl tak intenzivní. Ještě jednou se teplický tým přepravil do Uruguaye, aby se střetnul o stříbrný pohár s Peňarolem Montevideo. Domácí vyhráli po prodloužení 1:0. V polovině září se výprava přesunula do Brazílie, kde tým sehrál tři utkání. Proti Santosu vyhráli tepličtí 5:4, v Sao Paulu prohráli 2:3 a Corinthians zdolali 3:1. Ještě 4.10.1922 měly Teplice nastoupit proti brazilském výběru, ale čs.fotbalový svaz další utkání nepovolil a tak výprava nastoupila na parník Cap Polonia k návratu domů. Do Hamburku mužstvo dorazilo 18.10.1922. odkud se vlakem jelo do Teplic. Klub prokázal touto výpravou obrovskou službu městu Teplice i čs.státu. Hráči jako Guba, Koželuh, Banas, Haberstroh, Mahrer a další předvedli jihoamerickým divákům nádhernou podívanou.


Předligová etapa

Turné po jižní Americe bylo sice přínosné, ale zájem o teplické hráče znamenal u těch nejlepších odchod. Navíc na poli funkcionářském panoval chaos. Přesto se hráčský kádr podařilo nahradit a výsledky se dostavily. Na vánočním německém turné v roce 1923 porazil teplický tým Eintracht Frankfurt 4:1. V následujícím roce vyvstala otázka, zda přistoupit na profesionální statut či nikoli. Po dlouhém posuzování se klub rozhodl přijmout podmínky profesionalismu a získal tak nárok na účast v asociační 2.lize pro rok 1925. Soutěže se zúčastnilo šest týmů, tři české a tři německé. Teplický klub obsadil druhé místo o jeden bod za SK Kladno. Rozmíšky ve vedení asociace způsobily, že pro následující sezónu 1925/26 bylo rozhodnuto, že mistrovské soutěže se budou konat pouze v rámci národních svazů. V německém svazu zůstaly pouze tři profesionální kluby, které se utkaly v Profilize DFV, vítězem se stal DFC Prag, tepličtí skončili druzí před Karlbader FK. Stejná situace se opakovala i v následující sezóně. Vedení klubu bylo jasné, že nestačí během roku sehrát čtyři mistrovská utkání, a tak mužstvo absolvovalo několik zahraničních turné, která přinášela i finanční zisk do klubové pokladny. Pro sezónu 1927/28 zůstal teplický klub jediným profesionálním v DFV. Nebylo tak s kým hrát mistrovskou soutěž, neboť amatérské kluby měly vlastní soutěže. Představitelé klubu se sice snažili dohodnout přátelská utkání s renomovanými týmy, ale ty se uvolily hrát jen za cenu kompenzačních sum. Přesto se podařilo docílit řady zajímavých výsledků, což zajistilo možnost startu v kvalifikačním turnaji o postup do Středoevropského poháru 1928. V těžké konkurenci se týmu nevedlo, prohrál se Spartou 1:5, s Bohemians 0:5 a se Slavií remizoval 4:4. Ani pro sezónu 1928/29 neměl teplický klub možnost startovat v řádné mistrovské soutěži. Naštěstí se po dlouhých jednáních podařilo teplickým funkcionářům dosáhnout účasti v kvalifikačním turnaji o postup do 1.ligy pro sezónu 1929/30. V urputných bojích s SK Libeň a SK Meteor Praha VIII se teplickému týmu podařilo uspět a ligovou účast si zajistit.


Teplitzer FK v letech 1929 - 1934

Úvodní start do ligové soutěže obstaral domácí duel s Čechií Karlín 25.8.1929, který se teplickému týmu podařilo zvládnout 2:0. Historický první gól v nejvyšší soutěži vsítil Josef Šíma. Za zaznamenání stojí ještě vítězství nad spartou 3:2. V konečné pořadí obsadil TFK páté místo. Slabší už to bylo v následující sezóně, kdy po odchodu Šímy a Čambala skončilo mužstvo v lize na předposledním místě a ligovou příslušnost muselo zachraňovat v baráži proti Rakovníku. Souboj s třetím týmem druhé ligy mužstvo zvládlo 2.0 a 5:2. Poté ještě tým absolvoval zájezd do Litvy. Pro ročník 1931/32 získal TFK ze Sparty útočníka Viléma Červeného a později bratislavského Gejzu Kocsise a v obraně se na dlouhá léta zabydlel Wilhelm Náhlovský. Nicméně na lepší než šesté místo to nebylo. Finanční situace klubu před zahájením sezóny 1932/33 nebyla nejlepší a na drahé posily nebylo ani pomyšlení. V zimní přestávce se objevil z Chabařovic teprve osmnáctiletý Ehrenfried Patzl a na roky dopředu tak měl klub elitního gólmana. Konečné osmé místo bylo maximem týmu. Lepší výkony předváděl tým v následující sezóně a čtvrté místo v lize znamenalo vstupenku do Středoevropského poháru. Skvělé výkony Ehrenfrieda Patzla v teplické brance mu zajistily nominaci do národního týmu na mistrovství světa v Itálii.


S Juventusem Torino ve Středoevropském poháru

Los byl nemilosrdný, soupeřem TFK byl hvězdami nabitý italský mistr Juventus Torino. Vedení teplického klubu mělo mnoho starostí s přípravou na tento souboj. Dokonce se uvažovalo, že domácí zápas se uskuteční v Ústí nad Labem na stadiónu DFK Aussig, ale nakonec z této možnosti sešlo.

První zápas se hrál 17.června 1934, týden po finálovém utkání mistrovství světa, na Stadio Benito Mussolini v Turíně. Před 11 tisíci diváky nastoupili domácí s osmi mistry svěa v sestavě, chyběl pouze záložník Monti. Teplitzer FK 1903 představil sestavu: Patzel – Schöpke, Csapo – Kowanz, Watzata, Mizera – Haberstroh, Roth, Porubský, Müllner, Zosel. Optimismus domácích příznivců zchladil již v 6.minutě Haberstroh, který přesnou křížnou střelou nedal Combimu v domácí brance šanci. Domácí se rychle oklepali a přebrali otěže hry. Vyrovnání zařídil po půlhodině hry Borel a v závěru poločasu se dvěma góly prosadil Cesarini. Po přestávce se tepličtí hráči více osmělili a v 52.minutě snížil Zosel na rozdíl jediné branky. Jenže za dalších pět minut Ferrari stanovil konečný výsledek 4:2. I tak byl konečný výsledek považován za velmi čestný a skýtal malou naději do odvety.

Neděle 24.června 1934 byla pro Teplice a okolí velkým sportovním svátkem. Na slavný Juventus přišlo do hlediště stadionu u drožďárny 12 tisíc diváků, což je absolutní rekord v návštěvě na domácí utkání TFK v celé jeho existenci. V předzápase nastoupil dorost Teplitzer FK 1903 proti dorostencům basilejské Concordie a utkání skončilo nerozhodně 4:4. Před hlavním utkáním přišly na řadu proslovy zástupců města a sportovních orgánů, poté následovaly hymny obou států. TFK nastoupil v sestavě Patzl – Schöpke, Náhlovský – Kovacs, Watzata, Mizera – Haberstroh, Roth, Porubský, Müllner, Zosel. Za velkého vedra zahájil rakouský rozhodčí Beranek první poločas. V něm měli více ze hry domácí, leč přílišný respekt ze soupeře a váhavá střelba byly příčinou, že svojí převahu nedokázali vyjádřit gólově. Naopak zaváhání obrany v 16.minutě znamenalo branku v síti domácích ,kterou vstřelil Varglien. Po změně stran domácí nápor polevil a zkušení hosté si výsledek pohlídali. Domácí fanoušci se dvakrát zlobili, že rozhodčí Beranek neodpískal pokutový kop. Poprvé za sražení Rotha Montim ve vyložené pozici, podruhé po ruce Caligarise. Objektivně vzato byl ale Juventus v součtu obou zápasů lepší a zaslouženě postoupil do dalšího kola.


Teplitzer FK v letech 1934 – 1938

Po účasti ve Středoevropském poháru nastoupili tepličtí hráči dvoutýdenní dovolenou, aby načerpali síly na následující ligové boje. Ligová soutěž byla rozšířena o dva nejlepší amatérské týmy AFK Kolín a DFC Prag. Mistrovské soutěže profesionálů a amatérů byly sjednoceny do jedné soustavy tak, že na vrcholu byla Státní liga, pod ní divizní skupiny a dále župní soutěže. Podzimní část ligy 1934/35 zvládli tepličtí poměrně solidně, ale na povrch začaly opět vyplouvat finanční těžkosti. Jarní část se výsledkově nikterak nevyvedla a osmá příčka byla ještě lichotivá. Tíživou finanční situaci řešil klub výprodejem hráčů, což se odrazilo na výsledcích v podzimní lize 1935/36. Tým se potácel na sestupových příčkách. Ani jaro nebylo o mnoho lepší. Až v závěru ligy se mužstvo vzchopilo a před posledním kolem ještě svítila naděje na udržení. V přímém souboji o záchranu startovali tepličtí na hřišti Moravské Slavie Brno, kde v tvrdém nervózním utkání prohráli 0:1 a sestup se tak stal skutečností. Sestup z ligy pochopitelně zasáhl do hráčského kádru, příležitost začali dostávat mladí hráči. Vedení klubu se rozhodlo převézt většinu hráčů na poloprofesionální statut, zajistilo jim zaměstnání tak, aby nekolidovalo s fotbalovou přípravou. Přesto nemohl mít klub jiný cíl, než návrat mezi elitu. Největším soupeřem v divizi DFV byl rovněž z ligy sestoupivší DFC Prag. Zajímavostí bylo teplické derby, neboť účastníkem divize DFV byl další teplický klub VfB Teplitz, který měl své hřiště v Proseticích. Po celou dobu usilovaly o první místo dva týmy, TFK a DFC Prag. Před posledním kolem vedl teplický tým o jeden bod a zdálo se, že o vítězi je rozhodnuto. Neuvěřitelná porážka na 1:2 na půdě podprůměrného DFK Komotau znamenala přenechání prvenství pro DFC Prag. Zklamání příznivců bylo veliké, řada z nich podezírala hráče, že zápas v Chomutově prodali, ale nic takového se nedokázalo. V sezóně 1937/38 už tepličtí hráči neponechali nic náhodě, divizní soutěž suverénně vyhráli a postoupili do kvalifikačního turnaje o postup do Státní ligy. Výborné výkony podávali především útočníci Heiner Kugler a Heinrich Schaffer, kteří si vysloužili reprezentační dres. Kvalifikačního turnaje se zúčastnilo šest týmů a postup si mohli zajistit pouze dva. Hrálo se v období léta 1938 a napjaté politické vztahy se přenesly i do hlediště teplického stadiónu. TFK byl pasován na jednoho z favoritů, ale tento předpoklad se nesplnil. Z deseti utkání vyhráli tepličtí pouze jediné, v Kopistech 3:0. Skandální průběh měl domácí zápas s SK Baťa Zlín. Hráči obou týmů od začátku předváděli surové zákroky, němečtí diváci častovali české hráče nadávkami a tak bylo utkání ve 33.minutě na přímý pokyn policejního ředitele ukončeno. V tabulce kvalifikace obsadil TFK páté místo. Zápas se Zlínem se stal navždy posledním fotbalovým soubojem Teplitzer FK s českým soupeřem. Kvalifikace skončila uprostřed srpna 1938 a za měsíc a půl bylo na základě mnichovské dohody české pohraničí odevzdáno do německých rukou.


Teplický fotbal za druhé světové války

Fotbal v Teplicích i jinde pochopitelně pokračoval i po připojení českého pohraničí k Německu. Nově vzniklá fotbalová župa Sudety byla samozřejmě zařazena pod německý fotbalový svaz a včleněna do mistrovských soutěží. Soutěže v sudetské župě byly změněny. Byla zrušena divize a hrálo se ve skupinách. Přesněji řečeno mělo se hrát, ale politické události na podzim 1938 a následná zima způsobily, že se řádné soutěže nedohrály a byly narychlo nahrazeny pohárovým systémem. Zrušení divize mělo za následek snížení kvality soupeřů. Hráčské kádry jednotlivých týmů doznaly zněn. Čeští hráči až na výjimky se vrátili do českého vnitrozemí a hráčům židovského původu byla sportovní činnost okamžitě zakázána. TFK se probojoval až do finále mistrovství Sudet, zde ale podlehl Warnsdorfer FK 0:4. Pohroma čekala na kluby po skončení sezóny 1938/39. Všechny sportovní kluby byly na příkaz z nejvyšších míst německé vlády zrušeny a v každé obci vznikl pouze jeden sportovní oddíl, kam byli sportovci nuceni se přihlásit. Všechny kluby v sudetské župě tak nesly shodný název NSTG. Toto rozhodnutí se pochopitelně týkalo i Teplitzer FK 1903, jenž po 36 letech byl nucen ukončit svojí působnost. Hráči TFK i jiných teplických klubů tak museli vstoupit do nově vzniklého NSTG Teplitz-Schönau. Hráči VfB Teplitz přešli do NSTG Prosetitz. Ve válečných mistrovských soutěžích se NSTG Teplitz-Schönau nejlépe vedlo v sezóně 1941/42, kdy postoupili do finálového turnaje o mistra Sudet. Zde skončili na druhém místě za LSV Olmütz. NSTG Prosetitz dosáhl úspěchu v sezóně 1943/44, když ve finále o mistra Sudet podlehl NSTG Brüx. Nutno poFotbal dotknout, že hráčské kádry se během válečných let výrazně měnily, neboť hráči odcházeli na válečná bojiště. V teplickém týmu došlo k odchodu řady hráčů, například v roce 1942 opustil mužstvo brankář Ehrenfried Patzl. Na druhou stranu zde působil teplický rodák Rudolf Krčil. Na jaře 1945, kdy už bylo o osudu druhé světové války rozhodnuto, jednotlivé NSTG v obcích postupně zanikaly a německý fotbal v českém území mizel do propadliště dějin.