David Heidenreich pomáhá Bergamu !

Aktuálně Vám přinášíme obsáhlý rozhovor s nadějným fotbalistou a českým reprezentantem Davidem Heidenreichem, který je odchovancem severočeské kopané, když žákovská léta strávil v Baníku Most a dorostenecká v FK Teplice. Momentálně je David již 4 rokem hráčem úspěšného italského klubu Atalanta Bergamo. 

Autorem článku je renomovaný sportovní novinář Petr Bílek a my Vám ho v plném znění přínášíme pravě na tomto místě: 

Z evropského epicentra koronaviru prchnul domů český fotbalista David Heidenreich, hráč italské Atalanty Bergamo. Od víkendu je v preventivní karanténě a na dálku finančně podporuje nemocnici ve městě, kde hraje fotbal.

„Nedostal jsem se domů letadlem, nechtěl jsem totiž riskovat a někoho omezit a případně nakazit,“ řekl devatenáctiletý rodák z Mostu po návratu do své vlasti.

Jak jste se domů dopravil?

Autem po vlastní ose. A rovnou do karantény. S přítelkyní jsme si zarezervovali apartmán na konci Teplic, abychom nikoho neohrozili. Kdyby nám něco bylo, ať nejsme hrozbou. Cítíme se dobře, žádné příznaky nemáme.

Jak návrat probíhal?

Když jsem jel autem, na italsko-rakouských i česko-rakouských hranicích mi byla kontrolována teplota. Všechno proběhlo, jak má. Bylo mi řečeno, ať zavolám své doktorce a jdu do preventivní karantény. Žádný papír jsem nepodepisoval. Od klubu jsem dostal potvrzení, že jsme sportovci, že jsme zdraví a nepřišli jsme s nikým nakaženým do kontaktu. Což je pravda, byli jsme v Bergamu izolováni od všeho. O nás bylo postaráno. U nikoho blízkého se koronavirus neprojevil a ani v týmu jsme neměli nakaženého.

Co dělal klub proti nákaze?

Dali nám jasná pravidla o tom, že po tréninku musíme okamžitě domů. Jezdím svým autem. Nikam nechodit, případně nakoupit od někoho jiného, což jsem dodržoval. Od předminulé neděle do úterý jsme byli v Lyonu na zápase mladé Ligy mistrů. Takže jsme byli jen v úzkém kontaktu se sportovci, s týmem, s doktory. Postupovalo se podle hygienických požadavků. Měli jsme po ruce dezinfekce, dodržovali jsme odstup, u stolu jsme jedli jen s tím, s kým jsme bydleli na pokoji.

Jste doma, ale blízké nějaký čas neuvidíte. Jak se cítíte?

Je to stejné, jako kdybych byl v Itálii. Voláme si. Můžu tady být s přítelkyní. Z mého pohledu je to lepší v tom, že jsem své rodině teoreticky blíž. Vím, že až mi skončí čtrnáctidenní preventivní karanténa, budu se s nimi moct vidět. Samozřejmě po domluvě s hygienikem. Kdybych byl dva týdny zavřený v Itálii, musel bych pak být tady dalších 14 dní v karanténě. Jsem rád, že nám klub vyhověl a všechny zahraniční hráče pustil domů.

Jak to vypadalo v Itálii v době, kdy jste ji opouštěl?

Když jsme minulé úterý večer přijížděli z Lyonu, rozdali nám papíry od ministerstva zdravotnictví. Museli jsme je vyplnit, a když jsme chtěli někam jít, napsat tam důvod. Ven se mohlo jen z úplné nutnosti, nakoupit, pro léky, do nemocnice nebo kvůli práci. Což jsou tréninky. V Bergamu je teď víc policistů, je to hlídané. Nikdo se nemůže divit, když ho zastaví v autě a změří mu teplotu.

Fotbal je pro Itálii náboženství, jak fanoušci reagovali na zastavení Serie A?

Ono se o tom spekulovalo už předtím. A nikomu se stejně nelíbilo, když se hrálo bez diváků. Fotbal děláme pro fanoušky, každý má rád tu podporu přímo na stadionu. Hodně se to řešilo s asociací, pak vydali vládní vyhlášení, že se všechny sporty pozastaví. Všichni to berou, jak to je. Udělali jednu hezkou věc, pouští různé vzpomínkové zápasy, třeba celý den běželo v italské sportovní televizi mistrovství světa 2006, všechny zápasy Itálie, která tehdy získala titul. Aby potěšili fanoušky, platící zákazníky televize. A všichni fotbalisté finančně pomáhají nemocnicím.

Tedy i vy?

Ano. Beru plat za něco, co teď nedělám, takže část peněz půjde na pomoc nemocnicím. Domluvili jsme se na tom s klukama. Už jsme dokonce nějakou částku poslali. Pro nemocnici přímo v Bergamu. Uvidím, jak to v Ústeckém kraji půjde dál, třeba pomůžu i tady. Zatím je nejvíc postižená Itálie a konkrétně Bergamo. Jako mužstvo U19 jsme nemocnici darovali zatím zhruba 26 tisíc korun, což je tisíc eur. Určitě to tím nebude končit, asi každý z nás bude nějakou částku z platu posílat dál.

Myslíte, že se Serie A dohraje?

Ještě se to neví, všechno je pozastavené do 3. dubna, pak se musí rozhodnout. To už není v naší kompetenci. Nestaráme se o to, máme od klubu nařízené, ať jsme s rodinou, jak to jde. A ať zůstáváme doma. Pak se budeme řídit podle toho, co nám klub zavolá.

Jak vypadá Bergamo dneška?

Smutně. Když jsme jeli po návratu z Lyonu ze sportovního centra do Bergama, kde bydlím, za půlhodinovou cestu jsme míjeli jen dvě auta. Lidé ty limity dodržují, aby koronavirus nerozšiřovali.

Když odhlédneme od pandemie, jaká byla vaše letošní sezona? V mládežnické soutěži máte 11 startů.

Moc dobře jsem nezačal, byl jsem dlouho zraněný s kotníkem, asi tři měsíce. Odehrál jsem jeden zápas, ale pak jsem odstoupil, protože mě to bolelo. Na konci října jsem nastoupil, pak už jsem hrál pravidelně, začalo se vítězit. Před Vánoci jsme vyhráli důležitý zápas proti Interu, byl jsem v základní sestavě. A po vánoční pauze si mě trenér Gian Piero Gasperini vytáhl do A-týmu, kde jsem zůstal tři týdny. Pak zase přišly zápasy za U19, za začátku roku se moc nedařilo, potom jsme to hodili na vítěznou vlnu. Bohužel jsme vypadli v Lyonu z Ligy mistrů, to byla velká škoda. Hráli jsme 3:3, vyrovnávací gól jsme dostali 20 sekund před koncem a prohráli jsme na penalty. Jedinou jsme nedali. Já byl určený na tu poslední, ale už jsem se k ní nedostal.

Co všechno jste v áčku stihl?

Nejen tréninky, byl jsem i na dvou zápasech Serie A a na jednom v italském poháru. Super zkušenost! Nezasáhl jsem ani do jedné minuty, ale dalo mi to hodně. S hráči jsem mohl trávit čas a učit se, jak to probíhá v takové soutěži.

Proti komu jste byl na lavičce?

První zápas byl proti Interu Milán na San Siru, potom pohár proti Fiorentině, taky venku, nakonec na domácím hřišti proti Spalu. Bylo to v přestupovém období, dost hráčů odešlo. Nás mladé vytáhli, abychom si okusili prostředí Serie A.

Jaký byl největší zážitek?

Utkání na San Siru. Bylo to poprvé, co jsem šel s áčkem, ještě na stadionu, kde bylo 70 tisíc diváků. Skvělý zážitek! Jsem rád, že tam se mnou byla přítelkyně a mamka, že se mohly podívat. Taková třešnička na dortu. Chtěl jsem zkusit vyměnit dres s Milanem Škriniarem, bohužel byl vykartovaný, nevyšlo to. Ale svůj dres jsem si nechal na památku. První zápas se nezapomíná.

Ke komu v týmu vzhlížíte?

Jako obránce ke střednímu obránci, takže k Toloiovi a Palominovi. Pak taky hodně k pracovitosti Gosense a de Roona.

Atalanta Bergamo se dostala do čtvrtfinále Ligy mistrů, což je historický úspěch, a je čtvrtá v Serii A. V čem tkví její kouzlo?

Vzestup už nějakou dobu trvá, co to má trenér Gasperini pod svou rukou. Přetvořil si to k obrazu svému. V klubu je skvělý sportovní duch, báječná parta hráčů. A hlavně výborné vedení, které tomu pomáhá. Taky fanoušci, kteří jsou neskuteční, jedou s námi i na druhý konec Itálie v hojném počtu. Všechno si sedlo, sklízíme ovoce.

Zůstáváte v Bergamu?

V létě jsme podepisovali novou smlouvu, takže ano. Jen ještě nevím, kam moje kroky povedou. Vyřeším to se svou agenturou, která mě zastupuje, se Sport Investem. V mládežnické kategorii už hrát nemůžu, tohle je můj poslední rok, pak budu řešit přestup do chlapů. Musím vybrat to nejlepší možné řešení, asi nějaké hostování.

Jak teď vůbec trénujete, když jste v domácí karanténě?

Posiluji doma. Dělám všechna cvičení, která máme od klubu.

Zdroj: www.idnes.cz

Autor: Petr Bílek