/ FK Teplice – historie – 1976 1985

Historie klubu - 1976 1985

HISTORIE KLUBU

část 4 (1976 - 1985)


1976

Do roku 1976 vstoupil teplický oddíl s cílem udržet se v horní polovině ligové tabulky a hrát zajímavý fotbal. Kádr v nezměněné podobě ladil formu na soustředění v NDR. Z důvodu závěrečných kol mistrovství Evropy začínala liga už v polovině února. Nepříjemným faktem bylo vleklé zranění zad Přemysla Bičovského. Tepličtí v úvodním kole hráli na zasněžené ploše v Bratislavě s Interem a inkasovali debakl 1:6. Když za týden doma pouze remizovali s Ostravou 0:0, zdálo se, že budou směřovat k dolnímu konci tabulky. Pak ale gólem Václava Senického přivezli výhru 1:0 z Trnavy, kterou potvrdili domácí výhrou 1:0 nad Brnem. Po dvou venkovních remízách 1:1 na Slavii a v Jablonci a jisté výhře 2:0 nad VSS Košice přišel 18.dubna 1976 na řadu šlágr doma se Slovanem Bratislava. Na Stínadla se dostavilo 16 000 diváků, kteří viděli úporný boj se šťastným koncem pro domácí. O výhře 1:0 rozhodl čtyři minuty před koncem Jaroslav Melichar z penalty. Touto výhrou se žlutomodří vyšvihli po 22.kole do čela ligové tabulky. V dalším kole v Třinci, který figuroval na posledním místě, přišla ledová sprcha, tepličtí po slabém výkonu prohráli 0:3. Závěr ligy dohrály Teplice v útlumu, z posledních sedmi kol porazily jen Žilinu 1:0. Porážka 0:2 v Plzni a debakl 0:6 na Dukle rozmetaly sny o ligovém triumfu. V posledním kole hostili žlutomodří doma Trenčín a pokud by vyhráli, tak by ještě mohli pomoci k záchraně Jablonci, který musel doma zdolat VSS Košice. Severočeská záchranná mise se nekonala. Teplice s Trenčínem jen remizovaly 2:2 a Jablonec s VSS Košice hrál 1:1. Teplický tým obsadil páté místo, což bylo nakonec zklamáním. Střelcem mužstva byl Přemysl Bičovský s 8 góly, přestože na jaře téměř nehrál.

Béčko ve třetí lize předvádělo solidní výkony a skončilo na desátém místě, zklamáním byl sestup dorostu z dorosteneckého přeboru.

Po krátké dovolené čekal na teplický tým další ročník Interpoháru. V konkurenci švýcarského Grasshoppers Curych, švédské Landskrona BoIs a německého Kickers Offenbach si vedly Teplice znamenitě a skupinu vyhrály. Dařilo se zejména Jaroslavu Melicharovi, který z deseti teplických gólů sám nastřílel osm. V týmu se objevily nové tváře, středopolaři Luděk Kühn a Jiří Krumich a útočníci Luděk Štarch, Lubomír Pokluda a navrátilec z vojny Josef Fišer.

Ligový ročník zahájili tepličtí hubenou domácí remízou s Plzní 1:1. První výhru zaznamenali žlutomodří ve třetím kole doma proti Spartě, 19 000 diváků vidělo míč v síti Sparty z kopačky Josefa Jurkanina. Další domácí utkání proti VSS Košice mělo udivující úvod, po pěti minutách vedli žlutomodří 3:0, pak ale tempo opadlo a konečný stav zněl 4:1. Remízový duel 1:1 v Ostravě byl derniérou Miroslava Jirouska ve žlutomodrém dresu. Po výhře 3:2 nad Interem Bratislava a porážce 1:3 v Trenčíně přišly nepříjemné domácí ztráty. Remíza 1:1 s Bohemians, porážka 0:2 s Duklou a další remíza 0:0 s Brnem poslaly mužstvo do suterénu tabulky. Zápas na Slavii byl ukázkou rozhodcovského zářezu. Do 70.minuty probíhalo utkání v poklidu, žlutomodří vedli 2:1 a pomýšleli na bodový zisk. Pak začal úřadovat rozhodčí Vašat. Během pěti minut vyloučil Lubomíra Pokludu a Františka Weigenda a proti Teplicím nařídil dvě problematické penalty. Slavia nakonec vyhrála 4:2. Teprve dvě výhry v posledních dvou podzimních kolech, 4:0 nad Frýdkem-Místkem a 1:0 v Bratislavě na Slovanu, vynesly tým do klidného středu tabulky na devátou příčku. Dobře si mužstvo vedlo v Českém poháru, kde po výhrách v Sokolově 4:0, nad Žižkovem 6:1 a Porubou 3:0 postoupilo do jarního semifinále.


1977

Po novém roce zahájili tepličtí fotbalisté zimní přípravu, jejíž součástí bylo týdenní soustředění v NDR a účast v turnaji Kovostroje Děčín. Trenér Rýgr dal v zápasech příležitost celému kádru, kde se objevily také dvě posily Jaroslav Bříza a Alexandr Černý. V děčínském turnaji skončili žlutomodří na druhém místě za vítězným pořádajícím oddílem.

Změna nastala ve vedení oddílu. Novým předsedou byl jmenován Josef Jocha.

Již 13.února 1977 začínala ligová soutěž a žlutomodří zajížděli do Plzně. Zde uhráli remízu 1:1. Po vydřené výhře 1:0 nad Žilinou následovalo utkání na Spartě. Domácí byli lepší a uštědřili teplickým první jarní porážku 3:1. Začátek března nadělil žlutomodrým dvojí radost. Nejprve rozstříleli doma Trnavu 5:0 a následně uspěli v semifinále Českého poháru v Brně. Zápas za Lužánkami skončil i po prodloužení 0:0 a o postupu rozhodovaly pokutové kopy. Postup zajistila až devátá série, kdy Jiří Sedláček nejprve domácím penaltu chytil a pak se projevil jako neomylný střelec. Ve zbytečně prohraném utkání na půdě beznadějně posledních VSS Košice byly k vidění tři pokutové kopy. Domácí Gallis proměnil dva, Jaroslav Melichar jeden a zápas skončil 3:1. Finále Českého poháru mezi Sklo Unionem a Spartou se hrálo dvoukolově. V prvním utkání v Praze vyhráli žlutomodří 1:0 gólem Luďka Štarcha. V odvetě na Stínadlech před slabou návštěvou 2 500 diváků šli do vedení hosté brankou bývalého teplického hráče Pavla Stratila. Po přestávce tepličtí přidali a góly Zdeňka Koubka a Jaroslava Melichara otočili na 2:1 a poprvé ve své historii získali pohárovou trofej. Na postup do evropského Poháru vítězů pohárů to ještě nestačilo, bylo nutné uspět se slovenským pohárovým vítězem v souboji o Československý pohár. Soupeřem žlutomodrých byla Lokomotiva Košice a hrálo se 9.května 1977 v Praze na Letné. Do hlediště přišlo pouhých 1 500 diváků, drtivá většina přijela z Teplic. Samotné utkání se hrálo opatrně, nikdo nechtěl udělat chybu a rozhodlo se po přestávce. Do vedení šli košičtí gólem Ujhélyho, žlutomodří bleskově odpověděli brankou Luďka Štarcha, ale poslední slovo měl opět Ujhély. Teplickým unikla velká šance na postup do Evropy. Za týden přijela Lokomotiva Košice do Teplic k ligovému utkání, vyhrála 1:0 a žlutomodrým nastaly záchranářské starosti. Naštěstí remíza 1:1 ve Frýdku-Místku odvrátila katastrofu. Vypjatá situace se podepsala na zdravotním stavu trenéra Rýgra, který musel být hospitalizován a mužstvo vedl asistent Zdeněk Fajfr. V lize nakonec tepličtí skončili na dvanáctém místě s 28 body. Střelcem týmu byl Jaroslav Melichar s 10 góly.

Třetiligové béčko ukončilo svojí činnost z důvodu nařízení svazu o zrušení rezervních týmů u prvoligových oddílů. Krátká budoucnost ukázala, že se jednalo o špatné rozhodnutí, bohužel v dějinách našeho fotbalu zdaleka ne ojedinělé.

Za nemocného Antonína Rýgra převzal mužstvo před novou sezónou Karel Bílek. Z týmu odešli Luděk Kühn, Jiří Krumich a Jan Thorovský. Novými hráči v kádru byli brankář Svatopluk Kovář, útočník Jan Mackal a z dorostu univerzální záložník Pavel Chaloupka. Začátek ligy mužstvu nevyšel, domácí remízy s Interem Bratislava, Slavií a Spartou shodně 1:1 byly málo. Po porážkách 0:3 v Trenčíně a 1:3 v Žilině se mužstvo ocitlo na předposledním místě tabulky. Po dalších čtyřech za sebou jdoucích remízách se Teplice dočkaly první výhry až v desátém kole doma 1:0 s Ostravou. Útočnou řadu posílil nejlepší střelec druhé ligy Jiří Tupec, ale góly nepřicházely. Po šťastné domácí výhře 1:0 nad Duklou gólem Jaroslava Melichara z penalty prohrály Teplice poslední tři podzimní zápasy. V Plzni 0:3, doma s Banskou Bystricí 0:1 a v Košicích 1:4. Konečné podzimní 14.místo zdaleka neodpovídalo původním plánům, ještě štěstí, že v tomto ročníku sestupovalo jen jedno mužstvo, kterým se jevila být Žilina. Také v Českém poháru to nebyla žádná sláva. Po výhře 2:1 v Chomutově zažili diváci na Stínadlech 12.října 1977 velkou ostudu. Žlutomodří po zoufalém výkonu podlehli 0:1 druholigové Mladé Boleslavi. Realizační tým měl věru o čem přemýšlet.


1978

Bez Pavla Chaloupky, který zamířil na vojnu do VTJ Tábor, zahájili žlutomodří přípravu na ligové boje. Dvakrát absolvovali krátký zájezd do NDR a již 19.února 1978 nastoupili k prvnímu jarnímu ligovému utkání v Bratislavě proti Interu. Start se vydařil, neboť tepličtí si odvezli domů překvapivou výhru 3:2. Tu potvrdili doma proti Trenčínu výhrou 1:0. Bod za 0:0 na Slavii byl rovněž nečekaný, teprve na Spartě žlutomodří poprvé na jaře prohráli a to 1:3. Domácí výhra 1:0 s Žilinou, kdy se trefil Jaroslav Melichar, posunula mužstvo do horní poloviny tabulky. Teplice hrály uvolněně, bez nervů a doma za celé jaro neztratili ani bod. Rovněž na venkovních hřištích se dařilo, což potvrdily remízy 1:1 v Bratislavě, 0:0 v Banské Bystrici a skvělá výhra 3:2 na Dukle. Když tepličtí v posledním kole zdolali doma Lokomotivu Košice 3:1, tak v konečné tabulce obsadili páté místo. Vzhledem k podzimu to bylo nečekané zlepšení, nicméně znalci viděli, že není vše tak růžové a hra neodpovídá dosaženým výsledkům.

Změna nastala také na místě ukazatele času a skóre. Poruchová tabule maďarské výroby byla nahrazena tabulí z domácí produkce.

Přípravu na novou sezónu zahájil trenér Bílek s kádrem, který nedoznal téměř žádných změn. Novou tváří byl útočník Jiří Douda z Ústí a následně ještě Vlastimil Calta, jehož přestup se řešil komplikovaně. Před zahájením ligové soutěže sehráli žlutomodří sérii přípravných zápasů s týmy z NDR. První kolo ligy absolvovali tepličtí v Košicích s Lokomotívou, kde prohráli vysoko 1:4. Po hubené remíze 0:0 doma s Trnavou a porážce 0:1 v Plzni se mužstvo usadilo na konci tabulky a to nevěstilo nic dobrého. Ve čtvrtém kole přijel na Stínadla úřadující mistr z Brna. Teplice konečně zabraly a zaslouženě vyhrály 4:2. Na Bohemce se nedařilo a v televizním utkání domácí bodovali po výsledku 3:1. K tomuto utkání se báže zajímavá historka, neboť zvukový komentář se objevil v jedné povídce velmi populárních televizních Bakalářů.

Další domácí utkání s Banskou Bystricí bylo ukázkou vůle po vítězství. Hosté vedli již 2:0, navíc Vlastimil Calta neproměnil pokutový kop. Domácí nerezignovali a v posledních 20 minutách vstřelili tři góly, vítězný padl v poslední minutě, kdy Jiří Tupec proměnil další penaltu. Velmi příjemně hřál bod dovezený z hřiště bratislavského Slovanu. V neděli 15.října 1978 přijela do Teplic Slavia, v poločasové přestávce za stavu 0:0 padla hustá mlha a utkání se nedohrálo. Opakovaný zápas se hrál o tři dny později a přítomní diváci viděli remízu 2:2. Zklamání nad zbytečnou ztrátou bodu bylo umocněno faktem, že fanoušci museli zaplatit znovu plné vstupné.

Ze dvou zápasů venku, na VSS Košice a na Spartě, nepřivezli žlutomodří ani bod. Zápas v Košicích měl ubohou úroveň, a pokud měl někdo vyhrát, tak to byly Teplice. Na Spartě rozhodla neproměněná penalta Jiřího Tupce za stavu 0:0, domácí pak vstřelili dva góly. Žlutomodří se propadli na poslední místo. V dalším utkání hostili žlutomodří Trenčín, šlo o souboj týmů z konce tabulky. Tepličtí zápas nezvládli, Jaroslav Melichar neproměnil penaltu a prohrálo se 1:3. Po další porážce v Ostravě 0:3 už byla situace kritická. Tepličtí zabojovali a porazili Prešov 4:0, navíc dovezli zlaté body z Bratislavy, kde porazili Inter 3:1. Poslední zápas doma proti Dukle však nevyšel a porážka 0:3 znamenala, že žlutomodří přezimují na posledním místě. Ani v Českém poháru se nebylo čím chlubit. Po výhře 3:1 v Rakovníku prohrály Teplice 2:3 v Ústí nad Labem, navíc přišly o vyloučeného Josefa Fišera, který vyfasoval distanc na pět měsíců. Na teplický klub nečekalo v zimním období nic záviděníhodného, neboť na záchranářské práce si již odvykl.


1979

Záchrana v lize. To byl jediný cíl pro nejbližší půlrok. V zimní přestávce posílil teplický klub na postu brankáře, z Ústí nad Labem přišel Vladimír Počta a zaujal post jedničky. Dlouholetá opora Jiří Sedláček mu tento post předal po dlouhých 15 letech. Dalšími posilami byli stoper Jiří Šidák a středopolař Vladimír Vlk. Zima roku 1979 byla velmi tuhá s množstvím sněhu. Žlutomodří vyjeli do NDR, ale i tam byly problémy s terény.

Liga odstartovala koncem února. Žlutomodří v úvodu hostili Lokomotivu Košice a situace velela vyhrát. Na těžkém terénu se domácí prosadili až v úplném závěru, kdy si hosté vstřelili nešťastně vlastní gól. Po porážce 1:3 v Trnavě si tepličtí poradili doma s Plzní 1:0. Po velmi cenném bodu z Brna žlutomodří porazili doma 2:0 Bohemians a přece jen se trochu odrazili ode dna. Horší to ale bylo se zdravotním kádrem hráčů, trenér Bílek stabilně postrádal minimálně čtyři borce a neměl kam sáhnout. Zrušení béčka se projevilo velmi jasně.

Zbytečná porážka 0:1 v Banské Bystrici byla nahrazena další domácí výhrou 2:0 nad Slovanem Bratislava. V tu chvíli nikdo netušil, že to bylo poslední vítězství Teplic v tomto ligovém ročníku. Po porážce 0:2 na Slavii následovala třítýdenní reprezentační přestávka, která mohla pomoci k doléčení některých hráčů. Skupina teplických fanoušků znovu založila Klub přátel kopané na podporu týmu.

Na Teplice čekaly doma dva zápasy za sebou. Pokud by v nich vyhrály, tak by měly prakticky po starostech. Jenže stal se pravý opak. Se ZŤS Košice i se Spartou žlutomodří prohráli shodně 1:2 a v tu chvíli by jim pomohl jedině zázrak. Ten se ale nekonal a po posledním kole, kdy tepličtí prohráli 0:5 na Dukle, bylo v Teplicích smutno. Poslední místo v ligové tabulce znamenalo po 15 letech sestup z první ligy. Připomeňme, že nejlepším střelcem týmu se stal Jaroslav Bříza se 6 góly.

Do čela klubu byl zvolen Karel Janeček a jediným cílem byl rychlý návrat mezi fotbalovou elitu.

Do přípravy na Českou národní ligu nastoupil k týmu nový trenér Vladimír Mirka. Sestup z první ligy znamenal i pohyb v kádru. Odešli Jaroslav Bříza do Sparty, Zdeněk Koubek a Lubomír Pokluda do RH Cheb. Novými hráči byli Miroslav Pohunek, František Adamíček, Pavel Stojan, na hostování přišel výborný střelec Michal Jelínek. Po přípravných utkáních zahájili tepličtí nejprve v Českém poháru, kde rychle skončili po porážce 0:2 v Chomutově.

Prvním soupeřem v České národní lize byla 12.srpna 1979 doma Mladá Boleslav, kterou tepličtí zdolali v pohodě 3:0. Také druhé utkání hráli žlutomodří doma a bez problémů porazili Vlašim 2:0. Bylo vidět, že teplický tým převyšuje své soupeře. Jenže ti se zejména v domácích zápasech chtěli na žlutomodré vytáhnout. Navíc Jablonec držel s Teplicemi krok v tabulce. Tepličtí všechna domácí utkání vyhráli, některé výrazně. Příbram porazili 7:0, Českou Lípu 5:0, Děčín 5:1. Venku sice neprohráli, ale většinou remizovali. Venkovní výhry byly pouze dvě, 4:1 v Rakovníku a 2:1 v Ústí nad Labem. Magnetem podzimu byl zápas v Jablonci. Ve velmi tvrdém utkání na sebe upozornil domácí hráč Tábor, který nejprve neproměnil penaltu, pak se mu v závěru podařilo vyrovnat a nakonec byl vyloučen. Zápas skončil 1:1, když Teplice vedly brankou Jiřího Doudy. kterému přihrál Petar Novák. Tento hráč přišel do Teplic v říjnovém termínu z Varnsdorfu jako nadějný střelec a navíc plnil roli povinného mladíka. To byla specialita tehdejší doby. Každý tým v národní lize nebo divizi musel do základní sestavy zařadit minimálně jednoho hráče do 20 let. V posledním kole remizovali tepličtí na půdě Xaverova 1:1 a s 25 body zaujímali první příčku, druhý Jablonec byl jen o bod zpět a dalo se očekávat, že na jaře se pokusí promluvit do konečného pořadí.


1980

Zápasy turnaje Tatry Smíchov proložily zimní přípravu, poté žlutomodří v únoru 1980 odjeli do NDR na tradiční krátké soustředění. Podle očekávání se z vojny nevrátil do Teplic Pavel Chaloupka, novou tváří v kádru trenéra Mirky byl jen druhý brankář Antonín Kudláček.

Vstup do jarní soutěže byl rozpačitý. Po výhře 2:0 v Mladé Boleslavi byli tepličtí rádi za bod ve Vlašimi. Po slabé výhře 1:0 nad Rakovníkem přišla první porážka v soutěži. V Českých Budějovicích Teplice padly po prohře 0:1. Naštěstí ztrácel i Jablonec a tak se situace v tabulce neměnila. Proti Kladnu žlutomodří konečně naplno zabrali a byla z toho výhra 4:0. Další výsledky byly ale pořád nepřesvědčivé, přesto to stačilo na vedení v tabulce. Rozhodující trhák přišel v závěru, kdy žlutomodří vyhráli 2:0 nad Ústím, 2:1 v Žatci a 1:0 proti Jablonci. První část cíle byla splněna, ve druhé části čekala ošidná kvalifikace vítězů obou skupin České národní ligy. Zajímavý byl ještě poslední zápas doma s Xaverovem. Žlutomodří vyhráli 4:3, když vedli už o čtyři branky a všechny góly vstřelil Jiří Šourek. Tento zápas už byl přípravou na kvalifikační souboj s Hradcem Králové.

U příležitosti 35.výročí založení klubu se hrál na Stínadlech exhibiční zápas současného týmu proti bývalým hráčům Teplic. Šest tisíc diváků v hledišti oceňovalo fotbalové umění a vůbec nevadilo, že stará garda prohrála 3:5.

První kvalifikační zápas se hrál 10.června 1980 v Hradci Králové před 22 000 diváky. Ve vyrovnaném duelu zaznamenal vítězný gól domácích Mejtský. Otázkou bylo, zda žlutomodří doma zvrátí situaci ve svůj prospěch. V pondělí 16.června 1980 na vyprodaných Stínadlech nastoupila obě mužstva k odvetě. Podivné bylo, že utkání řídil rozhodčí Ivan Grégr, který pískal i první zápas. Domácí odhodlanost k vítězství byla znát až příliš. Ve 34.minutě poprvé vstoupil do děje svým verdiktem sudí Grégr. Ke zděšení domácích vyloučil Jaromíra Mixu za údajnou nemístnou kritiku. Po přestávce gólově udeřilo, v 53.minutě Jaroslav Melichar skvěle zahraným trestným kopem poslal domácí do vedení. 20 minut před koncem vstoupil rozhodčí Grégr podruhé do děje. Domácí po skvělé akci dosáhli Petarem Novákem druhý gól. Rozhodčí Grégr nejprve branku uznal, ale po krátké chvíli přiběhl k pomeznímu Pelíškovi a na jeho radu gól pro domnělý ofsajd odvolal. To bylo na domácí moc a hosté toho využili osm minut před koncem, kdy vyrovnal hradecký Finger a poslal tak svůj tým do první ligy. Zklamání a rozhořčení z výkonu sudího bylo u teplických hráčů, funkcionářů i fanoušků bezmezné. Ještě po mnoha letech se teplickým příznivcům vařila krev v žilách při čtení knihy Černá svině, kde rozhodčí Grégr trapně a nevěrohodně popisoval své vzpomínky na kvalifikační duel v Teplicích.

Slabou náplastí na zklamání bylo vítězství žáků v přeboru České republiky.

Po odeznění zmaru se mužstvo začalo připravovat na nový pokus o zvládnutí vytýčeného cíle. Do kádru přišli nové tváře Jan Pitel a Miloslav Tichý. Nový ročník národní ligy zahájili tepličtí těsnou výhrou 1:0 na půdě nováčka z Králova Dvora. Hned poté přivítali žlutomodří v utkání Českého poháru doma Slavii a po prodloužení zvítězili 3:2. Trenér Mirka byl nadšen z výkonu svých svěřenců a prohlásil, že s tímto týmem by chtěl hrát o Pohár UEFA. V dalších mistrovských zápasech tepličtí neponechávali nic náhodě, porazili postupně Mladou Boleslav 3:0, Tachov a Českou Lípu 2:0, Kladno 1:0, Jablonec 2:0. Jedinou porážku v podzimní části zaznamenali tepličtí v Plzni 1:2. Ve zbytku podzimu ze sedmi zápasů vyhrály Teplice šest, když na domácím hřišti ani jednou neinkasovali. V posledním zápase porazili tepličtí na Stínadlech Chomutov 4:0 a přezimovali na prvním místě tabulky s pětibodovým náskokem před druhým Jabloncem, třetí Plzeň ztrácela osm bodů. Všem bylo jasné, že žlutomodré může o prvenství připravit pouze nějaký kolaps.

V průběhu podzimu 1980 byla obnovena činnost béčka. Došlo k tomu nezvyklým způsobem, kdy v rozehrané soutěži došlo k dohodě mezi TJ Sklo Union Teplice a TJ Slovan Duchcov o převzetí místa v I.A třídě. Po schválení Fotbalovým svazem KV ČSTV po 7. kole pokračovalo A – mužstvo TJ Slovan Duchcov v soutěži pod názvem TJ Sklo Union Teplice B.


1981

Vyjde to letos? Otázka teplických příznivců byla jasná. Trenér Mirka v zimním období přivítal do kádru posilu z RH Cheb Josefa Latislava a nabírání fyzické kondice bylo proloženo zápasy Poháru SHR. V únoru vyjeli tepličtí na obvyklý zájezd do NDR k sehrání přípravných utkání.

Mistrovská soutěž zahájila v polovině března a prvním soupeřem na Stínadlech byl Králův Dvůr. Diváci čekali brankostroj, ale nakonec byli rádi za výhru 2:1. Bezbrankové remízy v České Lípě a doma s Mladou Boleslaví také nenadchly. Až v Tachově zahráli žlutomodří podle představ a vezli domů vítězství 3:1. Další dvě výhry doma s Kladnem 1:0 a Rakovníkem 4:1 upevnily pozici Teplic v čele tabulky. Následovaly ztráty, porážka 0:1 v Jablonci a remíza 1:1 s Plzní. Doslova šokem byla domácí porážka s Xaverovem 0:1, hosté dali gól už ve třetí minutě a pak se probránili k nečekané výhře. Také remíza na Stínadlech s Ústím 0:0 nebyla příjemná. Venku se dařilo mnohem lépe, což potvrdily výhry 3:1 v Děčíně a 3:0 v Příbrami. Dvě kola před koncem bylo hotovo, žlutomodří si opět zahrají kvalifikaci o postup do první ligy.

Soupeřem byly Vítkovice. První utkání se hrálo 24.června 1981 na Moravě a za deště domácí vyhráli 1:0. Odvetný zápas na Stínadlech se hrál o čtyři dny později za úmorného vedra. Tepličtí hráči věřili, že tentokrát to musí vyjít. Převaha domácích byla po celý zápas veliká, leč vítkovický brankář Zápalka podal životní výkon a míč za svá záda ani jednou nepustil. Zklamání hráčů i drtivé většiny diváků ve vyprodaném hledišti bylo ohromné. Hlasatel po skončení zápasu pohřebním hlasem oznamoval, že na podzim se na Stínadlech sejdeme opět v národní lize. Vítkovičtí funkcionáři večer po skončení zápasu oslovili Jiřího Šourka k podepsání přestupního lístku a dohodli se s ním. Trenér Mirka na teplické lavičce skončil.

Neúspěšně skončila také sezóna obnoveného béčka, které startovalo v I.A třídě. Přestože jeho hráči měli minimálně divizní kvalitu, tak béčko sestoupilo do I.B třídy.

Pod vedením nového trenéra Františka Cermana zahájil tým přípravu na nový soutěžní ročník. Národní liga doznala změny, nejlepší týmy byly soustředěny do jedné skupiny a odpadl tak strašák kvalifikace. Novými hráči v mužstvu byli útočníci Josef Wunsch a Pavel Klouček, dále pak mladý záložník Zdeněk Slowik.

Před zahájením mistrovské soutěže absolvovalo mužstvo zápasy Českého poháru doma proti Mostu 5:0 a v Litoměřicích 4:0 a poté čtyři přípravná utkání v NDR.

Start do nového ročníku se vydařil, žlutomodří doma zdolali Jablonec 3:1 a přivezli výhru 1:0 z Tábora. Ve třetím kole přijela do Teplic Olomouc. Hosté zvolili defenzivní taktiku a ta jim přinesla remízu 0:0. První porážka teplických se zrodila v Horních Počernicích, kde domácí Xaverov vyhrál 2:1. Po výhách nad Budějovicemi 3:1 a v Třinci 1:0 přišla studená sprcha. Nenápadný Prostějov na Stínadlech vyhrál 1:0, to byla zbytečná ztráta. Žlutomodří jí vynahradili výhrou 1:0 v Liberci. Na čele tabulky se usadila trojice Teplice, Olomouc a Plzeň, ostatní týmy ztrácely.

Po vypadnutí z Českého poháru v České Lípě po penaltovém rozstřelu čekaly na Teplice dva zápasy na Stínadlech. Domácí dvojzápas žlutomodří zvládli bezchybně, porazili Hradec Králové 3:0 a Bohumín 3:1. Ve Frýdku-Místku se dalo uhrát víc než remíza 0:0. Mladá Boleslav si odvezla ze Stínadel čtyřku a na řadu přišel další šlágr. Utkání v Plzni bylo zatěžkávací zkouškou zadních řad žlutomodrých. Zásluhou skvělé hry obrany a vynikajícího Vladimíra Počty v brance zněl konečný stav 1:1. Po povinné výhře 3:1 nad Českou Lípou startovali žlutomodří v posledním kole v Porubě. Po slabém výkonu zde prohráli 0:1 gólem z penalty. Čelo podzimní tabulky mělo podobu Olomouc 22 bodů, Teplice a Plzeň 21, Třinec 18. S podzimem se žlutomodří rozloučili přátelským zápasem s německou Riesou, hosté vyhráli 2:1. Poté se hráči rozešli na dovolenou, aby hned po novém roce naskočili do zimní přípravy na nelehké jaro.


1982

Kdo se bude smát z vedoucí trojice 1.národní ligy? Taková otázka nedávala spát příznivcům Teplic, Olomouce a Plzně. Trenér Cerman připravoval svůj tým, doplněný o útočníky Antonína Rosu a Jiřího Tomana, v domácích podmínkách. V únoru zamířili tepličtí fotbalisté do Maďarska k týdennímu přípravnému turné, během něhož sehráli tři přátelská utkání.

Mistrovská soutěž začínala až v druhé polovině března. Tepličtí přivítali doma VTJ Tábor a po trvalé převaze zvítězili 1:0. Hned o týden později čekal na žlutomodré těžký zápas v Olomouci. Domácí měli po celé utkání výraznou převahu, kopali 25 rohů, ale skvělý Vladimír Počta byl k nepřekonání. Rozhodující gól tak přišel na druhé straně, kdy Miloslav Tichý krásně trefil šibenici. Tepličtí se po výhře v Olomouci vyšvihli do čela tabulky. Po bezpečném vítězství 3:1 s Xaverovem se teplickým zápas v Českých Budějovicích nevydařil. Prohráli zaslouženě 0:3, ale po zápase podalo vedení Teplic protest proti neoprávněnému startu domácího hráče Korejčíka. Ten neměl nastoupit kvůli žlutým kartám. Záležitost se táhla po celé jaro, žlutomodří požadovali podle tehdejších řádů kontumační výhru. Svaz nakonec situaci vyřešil odebráním dvou bodů Budějovicím, výsledek ale zůstal v platnosti.

Po výhře 2:0 nad Třincem ztratili tepličtí body v Prostějově, kde prohráli 0:1. Situace na čele tabulky byla stále stejná, vedoucí trojice měla mezi sebou minimální odstupy. V Mladé Boleslavi měli tepličtí namále, ale nakonec vyhráli po boji 3:2. Klíčový duel se hrál na Stínadlech 13.června 1982. Do Teplic přijela Plzeň, v hledišti bylo 10 000 diváků. Po bezbrankovém poločase dostali domácí v 51.minutě výhodu pokutového kopu. Osvědčený střelec Josef Wunsch neunesl tíhu okamžiku a penaltu neproměnil. Domácí se psychicky složili a hosté vstřelili dvě branky. Teplické naděje na postup se vypařily. Zbývající dvě výhry 3:0 v České Lípě a 4:1 nad Porubou nic neřešily. Žlutomodří skončili na třetím místě, postup získala Olomouc. Nejlepším střelcem týmu byl Josef Wunsch se 13 góly.

Malou radostí byl postup béčka, hrajícího svá utkání v Duchcově, do I.A třídy, to byla povinnost.

Trenér Cerman na začátku letní přípravy slíbil, že mužstvo zkusí napočtvrté boj o postup, ale řada lidí už tomu nevěřila. Na hostování přišel z Bohemians starý známý Petar Novák. V přípravném období se mužstvo zúčastnilo turnaje o Pohár Děčínské kotvy, kde získalo prvenství. Před zahájením 1.národní ligy se hrála utkání Českého poháru. Žlutomodří po výhrách nad Uhelnými sklady Praha 6:1 a Děčínem 3:0 nestačili na Pardubice, prohráli u nich 0:3.

První dvě kola v 1.národní lize byla z teplického pohledu slibná. Třinec na Stínadlech prohrál 1:4, z Xaverova si žlutomodří vezli body za výhru 2:1. Pak už to tak hezké nebylo. Jablonec v Teplicích vyhrál 2:1 a v Plzni utrpěli tepličtí debakl 0:4. Dvě domácí výhry 3:0 s Hradcem a Libercem vlivy do žil příznivců trochu optimismu, ale porážka 0:3 v České Lípě hovořila jasně. Navíc tepličtí přišli o vyloučeného Vlastimila Caltu. Po porážkách 0:2 doma s Budějovicemi a ve Frýdku-Místku klesl tým na desáté místo a někteří funkcionáři i příznivci zlomili nad mužstvem hůl.

Trenér Cerman zareagoval po svém, odvezl tým mimo Teplice, a jak se záhy ukázalo, provedl s ním něco nevídaného. Začátkem října přišly dvě posily, obránce Miroslav Bubeník a útočník Tomáš Zahradník. Šťastná výhra 2:1 nad Chomutovem, kdy vítězný gól vstřelil tři minuty před koncem Josef Latislav, nastartovala mužstvo na vítěznou vlnu. Do konce podzimu tepličtí porazili Bohumín 2:0, Prostějov 2:0, Porubu 1:0 a Gottwaldov 3:0. V posledním kole v Mladé Boleslavi žlutomodří vyválčili bod za výsledek 1:1 a dotáhli se na vedoucí týmy. Pořadí po podzimní části bylo následující: Třinec 21 bodů, Plzeň 20, Mladá Boleslav a Teplice 19. Příští rok na jaře rozhodně bylo o co hrát.


1983

Ryze v domácím prostředí, bez obvyklého zájezdu do NDR, se začal tým připravovat na očekávané jarní mistrovské boje. Trenér Cerman už nemohl počítat s Vlastimilem Caltou, který zamířil do pražské Sparty. Herní prověrku obstaraly zápasy Poháru SHR, ve kterém žlutomodří obsadili druhou příčku za vítězným Chomutovem.

Zápasy 1.národní ligy začínaly 19.března 1983 a tepličtí zajížděli k velmi důležitému utkání do Třince. Domácí se rychle ujali vedení, ale Jaroslav Melichar stihl ještě v první půli vyrovnat na konečných 1:1. Po pohodové výhře 3:0 s Xaverovem jeli tepličtí na horkou půdu do Jablonce. Zápas se svou dramatičností musel líbit a po střelecké přestřelce skončil 3:3. Fotbalová radost na Stínadlech zavládla po vítězství 3:0 nad Plzní. Žlutomodří se dostali na první místo tabulky. Vítězný duch týmu pokračoval i v dalších utkáních, v Hradci Králové vystřelil svým gólem výhru Josef Latislav, v Liberci to bylo jasně 3:0. Česká Lípa na Stínadlech kousala a domácím dalo hodně práce vyhrát 2:1. Jediná jarní porážka nastala podle očekávání v Českých Budějovicích a stála za to, domácí vyprášili žlutomodrým kožich 3:0. Další vydřená výhra 2:1 nad Frýdkem-Místkem přinesla kýžené body. Po remíze 1:1 v Chomutově a vítězství 2:1 nad Bohumínem už bylo do ligy blízko. V Prostějově získali tepličtí pouze bod, ale výrazná výhra 4:1 s Porubou znamenala hodně. Rozhodující krok do 1.ligy udělali žlutomodří v Gottwaldově, dva góly matadora týmu Jaroslava Melichara znamenaly výhru 2:1 a prvoligovou jistotu. V posledním kole doma s Mladou Boleslaví se slavilo už před zápasem, konečný výsledek 3:0 potvrdil vše, 1.liga je opět v Teplicích. Nejlepším střelcem týmu se stal s 10 góly Pavel Klouček. Úspěšný trenér František Cerman se s týmem rozloučil a jeho post převzal bývalý hráč Teplic Milan Kollár.

K radostné atmosféře přispělo svým dílem i béčko, které postoupilo do krajského přeboru.

Po krátké dovolené přivítal trenér Kollár v kádru nové tváře, jimiž byli navrátilec z Jablonce Jiří Šidák, dále z vojny Milan Vízek, Petr Nový, Petr Ondra. Letní příprava byla proložena herním zájezdem do NDR. Poté se na Stínadlech představila reprezentace Tuniska, kterou žlutomodří zdolali 5:0. Prvenství získali tepličtí v Blšanech na memoriálu Otty Heinze. Stínem letní přípravy bylo těžké zranění Františka Weigenda, který se už do týmu nevrátil. A pak už přišly ke slovu ligové zápasy.

V prvním utkání hostili tepličtí na Stínadlech Duklu Banská Bystrica za asistence televizních kamer. Premiéra se nevydařila, hosté gólem v poslední minutě vyhráli 2:1. Ve Vítkovicích se tepličtí dlouho drželi, ale nakonec odjeli domů s porážkou 0:1. První body přišly ve třetím kole, do Teplic přijela Trnava. Žlutomodrým vyšel vstup do zápasu, když za 12 minut vstřelili dva góly. Nakonec zápas skončil 4:1. Z Chebu se podařilo přivézt bod za výsledek 0:0, Vladimír Počta v utkání zlikvidoval pokutový kop. Víc než 17 000 diváků přišlo na duel s Bohemians, v opatrně hraném zápasu gól nepadl. Po očekávané porážce 0:2 v Bratislavě s Interem přijela do Teplic Sparta. Téměř vyprodaný stadión viděl už v osmé minutě branku Miloslava Tichého. Domácí dlouho bránili jednogólový náskok, ale 10 minut před koncem se hosté přece jen prosadili a vyrovnali gólem Ivana Haška na konečných 1:1. Smolná branka tři minuty před koncem připravila žlutomodré o bod v Žilině. Po remízách doma 0:0 s Ostravou a 1:1 v Nitře, kde byl vyloučen Jiří Maliga, přehráli tepličtí Lokomotivu Košice jasně 3:0. Utkání v Praze s Duklou se hrálo na hranici regulérnosti, pro mlhu nebylo moc vidět, přesto domácí vyhráli 2:0. Vydřenou, ale zaslouženou výhru 1:0 nad Slovanem Bratislava zajistil Jiří Šidák. Na Slavii se žlutomodří nechali zaskočit náporem domácích, kteří tak bodovali po vítězství 4:2. Poslední podzimní zápas se hrál na sněhu a žlutomodří nedokázali prolomit obranný val Prešova. Podzimní dvanácté místo s jednobodovým náskokem před sestupovými příčkami nevzbuzovalo mnoho optimismu. Čím dál víc bylo zřejmé, že mezi trenérem Kollárem a mužstvem není vše v pořádku.

Žlutomodří se po sedmi letech zúčastnili evropské soutěže. Ve Středoevropském poháru hráli na podzim tři utkání, další tři byly na programu na jaře. Nejprve se dvakrát střetli s maďarským Vasasem Budapešť. Na Stínadlech zvítězili 3:2, v Budapešti prohráli 1:2. Třetí zápas Středoevropského poháru sehráli tepličtí 23.listopadu 1983 doma s rakouským SC Eisenstadt. V týmu hostí nastoupil teplický odchovanec Přemysl Bičovský. Hrálo se za umělého osvětlení a Sklo Union zvítězil 4:1. Přítomných 1500 diváků jistě ani ve snu nenapadlo, že další domácí zápas pod rozsvícenými reflektory sehrají tepličtí fotbalisté až za dlouhých 15 let.


1984

Do zimní přípravy se již nezapojil Josef Wunsch, naopak novou posilou v útoku se stal Pavel Hora a záložník Zdeněk Brejcha. Trenér Kollár kladl přehnaně velký důraz na nabírání fyzické kondice, což se v konečném důsledku projevilo kontraproduktivně. Hrubá příprava byla proložena zápasy turnaje o pohár SHR a únorovým zájezdem do NDR.

Ligová soutěž zahajovala počátkem března a divácká veřejnost byla zvědava, jak žlutomodří obstojí v jarních záchranářských bojích. Hned úvodní zápasy zbavily všechny příznivce jakýchkoli iluzí. Porážka v Banské Bystrici 1:2 vypadala milosrdně, ale výkonnostní rozdíl byl značný. Domácí jarní premiéra s Vítkovicemi skončila šokem, utkání vysílala televize a diváci po celé republice viděli jeden gól za druhým v síti domácích. Konečný stav na ukazateli skóre 1:6!! Pro další příděl, tentokrát 1:4, si tepličtí zajeli do Trnavy. Prvního bodu na jaře se skláři dočkali 2.dubna proti RH Cheb. Domácí vedli krásným gólem Tomáše Zahradníka, ale pak se jen bránili. Výhru neubránili, když dvě minuty před koncem vyrovnal Siva. Tepličtí se propadli na poslední místo tabulky, v plné nahotě se ukázal výsledek nevhodné zimní přípravy. Po smolné porážce 1:2 na Bohemce přijel do Teplic bratislavský Inter. Domácí dřeli po celý zápas a vedli dvěma góly Antonína Rosy. Tři minuty před koncem přišla další rána do psychiky hráčů, vlastní gól Zbyňka Záveského ze čtyřiceti metrů, střela skvěle přelobovala Vladimíra Počtu. Na Spartě se porážka 0:2 čekala, ale klíčový souboj o záchranu se Žilinou skláři nezvládli. Prohráli 2:3, když rozhodující gól hosté vstřelili v poslední minutě. Také prohra 0:2 na Bazalech nepřekvapila. První jarní vítězství 2:0 s Nitrou ještě vykřesalo jiskřičku naděje. Ta však úplně zhasla 27.května 1984 v Košicích, kde žlutomodří utrpěli nejhorší porážku ve své historii. Košice rozstřílely nešťastné tepličany 8:0. Po další domácí prohře 0:1 s Duklou trenér Kollár k utkání do Bratislavy nejel. Na hřišti Slovanu tepličtí sice získali bod za remízu 2:2, ale už bylo pozdě. Výhra 3:1 se Slavií a remíza 0:0 v Prešově znamenaly posun na předposlední místo, ale záchranu nikoliv. Utkání v Prešově 18.června 1984 bylo poslední, kdy se žlutomodří utkali se slovenským soupeřem o mistrovské body. Nejlepším střelcem týmu v lize se stal Antonín Rosa s 9 góly.

Pro úplnost dodejme, že ve Středoevropském poháru se týmu také nedařilo. Po remízách 1:1 v Eisenstadtu a doma s jugoslávskou Prištinou a porážce 0:2 v Jugoslávii skončili tepličtí na třetím místě.

Po sestupu z ligy absolvovalo mužstvo zájezd k rumunskému moři do Mangalie. Zde došlo k zajímavé historce. Zástupci místního fotbalového klubu přišli za vedením výpravy se žádostí o sehrání přátelského utkání, svojí žádost podepírali údajnou smlouvou s vedením teplického klubu. Hráčům se od moře vůbec nechtělo, na fotbal neměli pomyšlení, ale nakonec se deset z nich dalo přemluvit. Na hřišti je jako jedenáctý doplnil masér Šimon. K údivu všech rekreující se žlutomodří přehráli v plné přípravě nastoupivší domácí druholigový klub 3:1.

Malou náplastí na bolavá srdce teplických příznivců byl postup béčka do divize a zisk titulu mistra republiky žáků, kteří ve finále porazili Banskou Bystrici 4:0.

Nový trenér Josef Zadina měl za úkol vyhrát 1.národní ligu a postoupit zpět mezi elitu. Kádr opustily dvě výrazné osobnosti Jaroslav Melichar a Josef Latislav, posilami byli Jindřich Bureš a Zdeněk Prchal. Rolí povinného mladíka byl pověřen Luděk Jánský. V přípravě tepličtí absolvovali turnaj v Blšanech, kde ve finále podlehli v penaltovém rozstřelu VTJ Žatec.

V srpnu 1984 se hrála úvodní kola Českého poháru, kde tepličtí zdolali postupně Brňany, Žatec a Nýrsko. Ve čtvrtém kole byli vyřazeni Duklou Praha, po výsledku1:1 byli pražané úspěšnější v penaltách.

V 1.národní lize se skláři na úvod střetli doma se Spartakem Ústí nad Labem. Herní převaha domácích byla zřetelná a výsledek 6:0 byl pro hosty ještě milosrdný. V Jablonci urvali žlutomodří výhru 2:1 a stejný výsledek se zrodil doma s Hradcem Králové. Po další výhře 3:1 v Porubě, kdy hat-trick zaznamenal Antonín Rosa přišla první bodová ztráta v Táboře, žlutomodří zde remizovali 1:1. Na čele tabulky se usadila trojice Teplice, Brno a České Budějovice. Po hubené výhře 1:0 nad Českou Lípou si žlutomodří zajeli pro bod do Plzně a následně zdolali na Stínadlech 2:0 Mladou Boleslav. Výsledkově to zatím bylo dobré, ale herně nikoliv. Systém vše na Rosu soupeři prokoukli a žlutomodří neměli jiné řešení. První porážka přišla 13.října v Chomutově, kde domácí vyhráli 1:0. Další ztrátou byla remíza 1:1 s Xaverovem a Brno na čele tabulky začalo unikat. V posledních dvou kolech hráli skláři se svými rivaly z čela tabulky. Po dobrém výkonu zdolali doma 3:1 České Budějovice, ale v posledním zápase propadli v Brně. Porážka 4:1 byla krutá, leč zasloužená. Po podzimu třetí Teplice ztrácely na vedoucí Brno 6 bodů a naděje na návrat do 1.ligy se začala rozplývat.


1985

Na konci roku 1984 začaly prosakovat zprávy o pokusu brněnských činovníků o podplacení utkání v Českých Budějovicích. V lednu vydala disciplinární komise verdikt, Brno pokud skončí na prvním místě, tak nepostoupí, v případě jiného umístění sestoupí do 2.národní ligy. Před teplickým klubem, který si v tomto roce připomínal 40 let své existence, se otevřela šance zabojovat o postup. Jediným reálným soupeřem byly České Budějovice, které přezimovaly na druhém místě o bod před Teplicemi. Trenér Zadina do jarní části už nemohl počítat s Luďkem Jánským, který odešel na vojnu, ani s Jiřím Šidákem. Novou tváří v týmu byl stoper Zdeněk Páleník, roli povinného mladíka převzal brankář Josef Novák. Problém byl s Antonínem Rosou, který jasně dával najevo, že chce odejít. V přípravě se mužstvo zúčastnilo turnaje o pohár Vítězného února, kde v konkurenci třinácti týmů obsadilo druhé místo.

Mistrovské boje začínaly 10.března a hlavní otázkou bylo, kdo z dvojice Teplice, Č.Budějovice dřív zakolísá. V prvním utkání si žlutomodří bezpečně poradili doma s Jabloncem 2:0. V Hradci Králové zajistil výhru Pavel Klouček. V dalším domácím utkání s Porubou diváci málem přišli o nervy, neboť jediný gól padl až dvě minuty před koncem. Spasitelem se stal Milan Vízek. Jelikož i budějovičtí neztráceli body, tak se v tabulce nic nezměnilo. Pro další vývoj bylo rozhodující domácí utkání s VTJ Tábor, žlutomodří neproměnil řadu šancí a hosté šest minut před koncem udeřili. Porážka 0:1 mužstvo psychicky zlomila. Nic nepomohl ani příchod zkušeného Milana Čermáka z Bohemians. Ve zbývajících 11 jarních utkáních skláři vyhráli už jen dvakrát. Také České Budějovice ztrácely, nicméně ve vzájemném utkání 31.května 1985 se definitivně rozhodlo. Budějovičtí doma porazili žlutomodré 2:0 a slavili postup. Tepličtí zakončili nepovedené jaro ostudnou porážkou v Ústí nad Labem 0:4 a trenér Zadina se s Teplicemi rozloučil. Skláři obsadili v konečné tabulce třetí místo, střelcem týmu byl s 15 góly Antonín Rosa.

Béčko v divizi obsadilo solidní čtvrté místo, velkou zásluhu na umístění měl Jaroslav Melichar. Nevedlo se dorostu, který po letech opustil dorosteneckou ligu. V květnu 1985 se na teplickém stadiónu konalo cvičení v rámci okresní spartakiády, což se velmi nepříznivě projevilo na stavu travnaté plochy. Stadión jako takový vykazoval značné známky rychlého opotřebení.

V létě mužstvo převzal Karel Vytisk. V kádru už neměl Antonína Rosu ani brankáře Josefa Nováka. Posilami byli obránce Zdeněk Krupka a zkušený středový hráč Petr Němec. Příležitost dostali i mladí hráči z dorostu Džimis Bekakis, Zbyšek Klimpl a Hynek Chalupník. Žlutomodří se zúčastnili dvou letních turnajů. V Blšanech získali po penaltovém rozstřelu s Plzní prvenství, v Děčíně naopak na penalty podlehli domácímu týmu.

Před zahájením 1.národní ligy nastoupili tepličtí k utkáním Českého poháru, po výhře 3:1 v Žatci neuspěli v Liberci a skončili po porážce 1:2. Mistrovská soutěž rychle ukázala, že síla teplického týmu je již minulostí. Po nadějné remíze 0:0 v Gottwaldově skláři podlehli doma 0:2 Táboru a z Plzně odjeli s porážkou 1:2. Zajímavostí bylo, že v obou posledních zápasech byl vyloučen Džimis Bekakis. První výhra nastala v domácím utkání se Žatcem, když jediný gól vstřelil hned v první minutě Milan Vízek. Po překvapivé remíze 2:2 v Brně a výhře 3:1 nad Porubou se mohlo zdát, že tepličtí zaútočí na špici tabulky, ale debakl 1:4 na hřišti posledního Jablonce vyléčil i poslední optimisty. Mužstvo nehrálo dobrý fotbal a Petr Němec sám na vše nestačil. Po dalších nevýrazných výsledcích se tým pohyboval v dolní polovině tabulky. V předposledním kole 24.listopadu 1985 přijel do Teplic Xaverov. V poločasu hosté vedli 2:0 a s domácími to vypadalo bledě. Po přestávce se obraz hry změnil, domácím se po ohromném úsilí podařilo vyrovnat. Dvacet minut před koncem začal úřadovat rozhodčí Kraclík. Nejprve odpískal proti domácím přísnou penaltu, z níž hosté získali opět vedení. Skláři vrhli zbytek sil do útoku, ale rozhodčí byl proti. V předposlední minutě zahrávali tepličtí rohový kop a ve skrumáži před brankou hostí se odražený míč dostal do sítě. Rozhodčí Kraclík gól ale nepochopitelně neuznal. Tvrdil, že při letu míče do branky již vypršel čas utkání. Rozhořčení diváci vzali spravedlnost do rukou a při odchodu rozhodčího z hrací plochy jej zasypali přívalem sněhových koulí. Některé z nich byly velmi dobře mířené a zasáhly cíl přesně. Verdikt disciplinární komise zněl, že následující domácí zápas musí Teplice odehrát minimálně 30 km od města. V posledním kole se žlutomodrým překvapivě podařilo vyhrát 2:1 v Hradci Králové a v podzimní tabulce obsadili 11.místo.

Na podzim se v prodeji objevila publikace z pera Pavla Biedermanna s názvem „40 let teplické kopané“, která mapovala bohatou historii klubu. Přítomnost bohužel byla smutná, nad teplickým fotbalem se začalo pomalu, ale jistě smrákat.

Po delší době se v Teplicích představil reprezentační tým do 21 let. V kvalifikačním utkání o mistrovství Evropy podlehl stejně starému výběru Švédska 0:2.